Vysílání 28.září 2016

Podrobnosti

Vytvořeno - 19 září. 2016

Ernestína Velechovská v doprovodu Jana Michaela Kubína – se zakladateli projektu „Sborovna“ o tom, jak nahlížet na současný stav společnosti přes okénko vlastního nitra a neztrácet v rozbouřeném světě správný směr.  Jaroslav Štefec – s armádním expertem, vojenským analytikem a bývalým šéfem Národního úřadu pro vyzbrojování nejen o stavu obranyschopnosti naší republiky a stavu její armády Jan Mojžíš – zakončil toto sváteční vysílání ve dni České státnosti připomenutím událostí v životě knížete Václava.

 Studio vysílání ČK má nové telefonní číslo,607 647 605, na které posluchači mohli volat své dotazy.

Záznam z vysílání České Konference – 28.9.2016

Ernestína Velechovská se již delší dobu pohybuje v oblasti průvodcovství pro lidi hledající harmonii ve svých životech. Se svým kolegou Janem Michaelem Kubínem  je kromě jiného spoluzakladatelkou projektu „Sborovna“. Na základě vlastních hlubokých zkušeností dokáže nahlížet do životů a duší lidí a jejím motem je „mohu nabídnout jen to, co sama mám“. Současnou dobu vnímá jako velmi náročnou, ale zároveň je to doba, která nabízí dozrání, získání poznání a moudrosti. V tom, co prožíváme, se vždy odráží něco, co potřebujeme pochopit a zpracovat. Právě tato doba nás může dovést k osvobození se od strachů. Každý proces nás něčemu učí. V současnosti třeba i tomu, že máme více komunikovat a spolupracovat, budovat vztahy, ale také umět nalézat svoji vlastní hodnotu sami v sobě a nebýt závislí na hodnocení ostatních. To můžeme pozorovat nejen na osobní rovině, ale i rovině celospolečenské. Ukončit tedy určité „vazalství“ a objevit a probudit v sobě vědomí vlastní ceny. Moudrost nás učí nahlédnout každou situaci jako součást vývoje. S paní Velechovskou se rozhovor ubíral i na téma víry, (ne)smyslu násilí a mnohé další. Pan Kubín se k rozhovoru připojil např. svými náhledy na to, jak zrychleně vnímáme plynutí doby. Proč, přestože den má stále 24 hodin, vnímáme plynutí času rychleji? Paní Velechovská přiblížila například energetické dění, které způsobuje určité „rozkmitání“ prostoru v nás i kolem nás. Rozhovor se také ještě jednou vrátil k projektu Sborovna, který si kromě jiné dal za cíl poukazovat na signály, které svědčí o nesouladu ve společnosti. Politika se dle jejího názoru týká úplně každého, protože nelze oddělit naše duchovní prožívání od každodenní reality. Určitou úroveň politiky totiž vykonáváme všichni, třeba v rámci své rodiny. Politika je o komunikaci, vytváří určité podmínky pro život a soužití. Zmíněno bylo i hnutí „Cesta odpovědné společnosti“, které spoluzakládal pan Kubín a cílem tohoto hnutí je uvědomit si a ukázat možnosti k získání svobody pro sebe i spoluobčany a zároveň mít vůči sobě a společnosti odpovědnost. Společnost vždy, když dojde do stavu, že dosavadní úroveň poznání již nedostačuje, vydává signály. V tu chvíli přichází chvíle pro proměnu. Dnešní společnost potřebuje něhu a laskavost, moudrost, komunikaci a pochopení.

Další vysílání se odehrálo v duchu ryze vojenském. Host druhé části pan Jaroslav Štefec je armádním expertem, vojenským analytikem a svého času byl šéfem Národního úřadu pro vyzbrojování. Mnohé asi trochu vyděsí jeho výrok, že naše republika nemá armádu. Tedy armádu v tom smyslu, aby byla schopna dostát svým povinnostem daných zákonem o armádě. Její připravenost a vybavenost je více než nedostatečná. Armáda je nástroj státu, který by měl umět zasáhnout ve prospěch občanů i mimo vojenské ohrožení, např. při různých krizích či živelných katastrofách. Určitá nedostačivost v armádách zemí Evropy není ojedinělá. Snižování stavů v jednotlivých armádách pod taktovkou NATO v 90. letech, kdy byla i zrušena povinná vojenská služba, přineslo v konečném důsledku téměř nulovou obranyschopnost naší republiky. Ani současní vojáci v záloze nejsou příliš početní a kdo by si myslel, že čítají několik desítek tisíc, byl by hodně vzdálen od pravdy. Byl to správný krok? Vzdali jsme se možnosti, aby naši muži uměli zacházet se zbraní, naučili se určité kázni apod. a jak je to s politickou odpovědností v této oblasti? Umí naše armáda hospodařit se svými prostředky? Pro vlády evropských zemí  je více než na čase, začít se starat o svou bezpečnost a obranyschopnost, to byla jedna z posledních vět pana Štefce v závěru vymezeného času.

Jako milou vsuvku před příchodem posledního hosta  moderátor pan Karel Kříž použil citace T.G.Masaryka, výňatek jeho myšlenek, které platily včera, dnes a platí i pro zítřek. Tato slova zazněla ve formě záznamu přednesu panem Lukášem Hlavicou.

Jan Mojžíš se dostavil do závěru vysílání jako poslední host. O naší zemí a její historii ví hodně, tentokrát se vnořil do doby knížete Václav a podělil se s námi o to, jak vnímá jeho osobnost. Protože nejsou žádné písemné záznamy z těchto dob, je těžké na tom stavět, jde o legendy a vzpomínky kronikářů s odstupem spousty let. Ale důležité je, co nám tyto legendy přinášejí. Oslava patrona České země provází naši historii již celé jedno tisíciletí. Dá se říci, že je to takový malý zázrak. Spousty osobností z této doby, např. byla zmíněna Václavova babička Ludmila, rovněž svatořečená, přinesly národu jakési synonymum pravých hodnot a moudrosti. Uvědomujeme si v dnešní „moderní“ době,  kdy můžeme vše tzv. vygooglovat na internetu, jakou to má vše hodnotu, přestože vše nemuselo být skutečné? Jaký odkaz této dlouhé historie nám byl zanechán? Socha sv.Václava v Praze – i v těchto místech se nadále „tvořila“ historie. Kníže Václav jako kdyby zosobňoval vlastnosti, jaké by synové našeho národa měli mít. Lidé v něm vnímali čistotu mnicha a rozhodnost panovníka současně – jsou však tyto vlastnosti slučitelné? Lidé mu velice rádi přisoudili tyto atributy, aby se tak utvrzovali o tom, že jejich vládce byl silnou osobností, ke které je možné se uchylovat v různých dobách. Svědčí o tom
i kroniky z různých dob, že náš národ se osobou knížete Václava zaštiťoval, at´ to byla 30-letá válka,  poroba po Bílé Hoře  či národní obrození. V závěru s dozvíte, co pro pana Mojžíše znamená naše česká země, náš rodný jazyk a jak prožívá svou sounáležitost s tímto kouskem světa. Za jak nádhernou považuje naši vlast v jejím geografickém utváření a jak krásná jsou konkrétní místa, kde žily právě takové osobnosti, jakou byl i kníže Václav.

Sdílet článek