Myšlenka vzniku České Konference se zrodila na podzim roku 2008 jako výsledek shody několika jednotlivců o potřebě vytvoření diskusní platformy, reagující na aktuální společenskou situaci a současně uvažující o možných výhledech jejího řešení. Na rozdíl od politických stran, směrů, hnutí a církví, poskytuje Česká Konference možnost nezávislého vystoupení všem osobnostem, které se zabývají otázkou lidské společnosti, jejího dnešního vývoje z pohledu etiky a duchovního poznání.
Jako výchozí základ, od kterého usiluje odvíjet své úvahy a výhledy, ustanovila si Česká Konference dílo Jana Amose Komenského „Obecná porada o nápravě věcí lidských“.
V duchu tohoto díla, o jehož nadčasovosti, a tím i aktuálnosti ve všech obdobích lidské společnosti jsou pořadatelé České Konference přesvědčeni, má se volně a svobodně, nenásilně odvíjet vše, co se ukáže jako pozitivní, obohacující, přinášející větší rozhled a poznání o životě člověka jako jednotlivce i přinášející poznání o smyslu celé společnosti, jakožto místa, kde se denně setkáváme, kde žijeme, a tím společně pracujeme a prožíváme časy lepší i horší.
Impuls k vytvoření konference „Lidská společnost 2009 – 2019 – Osud nebo naděje?“ vznikl v několika jednotlivcích na základě uvědomění si skutečnosti toho, že v roce 2009 uplyne již 20 let od roku 1989. Ano, v letošním roce uplynou již dvě dekády života ve společnosti, která se trvale proměňuje ve spektru priorit svých existenčních hodnot. To nás vede, stejně tak jako mnohé ostatní lidi, k potřebě přirozené bilance, rekapitulace uplynulých let, k rekapitulaci naší osobní i společenské roviny života v České republice.
Při uvažování nad formou, v hledání nejlepšího způsobu a obsahu této bilance, opakovaně se nám znovu a znovu nabízela možnost podoby širší debaty zastoupením různorodější besedy, symposia, či nakonec nejlépe konference, na jejímž průběhu i výsledku mělo by se podílet vícero osobností, zastupujících různorodé názorové spektrum české společnosti.
Takto vznikla myšlenka České konference! Samozřejmě nezastíráme, že hlavní důraz na to, z jakého pohledu je vedena naše snaha dívat se zpětně do historie České země, ale současně i kupředu do budoucnosti, vyplývá z touhy nalézt a rozvinout skutečné duchovní – etické a morální hodnoty v českém národě.
Je ještě možné znovu vystavět v dnešní společnosti mezilidské vztahy na atmosféře důvěry?
Jak tuto atmosféru vytvořit?
Cit a rozum – dvě veličiny v našem životě, bez kterých svět lidí ztrácí svůj smysl.
Cit = ideály pro vznešenější, ušlechtilejší život
Rozum = cesta, jak tyto ideály racionálně přenést do každodenního života.
Jedno bez druhého je oslabené, náchylné ke zkreslování a k deformaci.
Cit a rozum musí se snažit spolupracovat a ve své spolupráci respektovat zákonitosti, působící ve vesmíru.
Smysl lidského bytí na Zemi, je ve své nádherné individuálnosti a neopakovatelnosti jít cestou získávání zkušeností v prožívání citu za spoluúčasti rozumového uvědomování si této skutečnosti.
Cesta Cti – Je cesta, vystavěná na poznání „Obecné porady o nápravě věcí lidských“
od J.A.Komenského
Pečlivě jsme zpracovali hluboké moudrosti, obsažené ve všech jednotlivých knihách Obecné porady o nápravě věcí lidských a nalezli jsme připravenou universální cestu, vedoucí ke vzestupu jednotlivce i celé společnosti. Nalezli jsme a následně do slov zformovali – Cestu Cti pro každého člověka.
Cesta Cti je cestou, jež je vystavěná na znalosti života, je vystavěna na všech přirozených zákonitostech, zcela ojedinělým způsobem poznaných a zachycených z vícera duchovních směrů a filosofií velikým myslitelem a filosofem J.A.Komenským.
Kvalita a hodnota, obsažená v Cestě Cti je ve své universálnosti snadno ověřitelná pro každého vážného zájemce.
Cesta Cti je zpracovaným základem jednotlivých životních zásad, pečlivě sepsaných vznešeným duchem J.A.Komenského. „Obecná porada pro nápravu věcí lidských“ -
MORALITY KAREL IV.
1. Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem.
2. Jestliže král zamýšlí shromáždit poklad loupením a nespravedlností, zamýšlí něco, co není pravda, protože takovým způsobem se poklad hromadí jen za cenu pustošení země.
3. Jestliže král opomene zkoumat činy svého lidu, svých rytířů a svých nepřátel, pak jednoho dne nebude bez starosti o svou vládu.
4. Jak dobře je lidu, jehož král dokáže věci jasně posoudit, umí se rozhodnout a zná, co má znát. A jak špatně je lidu, když králi něco z toho chybí.
5. Když král pohrdne nějakou maličkostí z toho, oč má pečovat, maličkost přestane být maličkostí. Podobně se u nemocného tělesná slabost rozmůže a ochromí celé tělo, pokud se jí nevyjde vstříc s lékem.
6. Pokud se král nechá ošálit lichotkami nepřítele, jeho sladkými slovy, a nepřihlédne k jeho činům, bude nepřipraven, až jej nepřítel náhle napadne.
Stejně tak neunikne smrti, koho náhle a nečekaně napadne svým skokem lev.
Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Mají proto naši vrstevníci a ještě více naše potomstvo právo žádati vyúčtování z našeho života. Tato kniha má býti takovým srdečným vyúčtováním.
Tomáš Baťa
Jsem přesvědčen, že největší ztráty v průmyslu a obchodě vznikají nesprávným stanoviskem, které zaujímá člověk k své práci, svým spolupracovníkům a k svým zákazníkům. Hlavní úlohou organizátora, jenž chce vybudovati velký podnik je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho pracovníci mohli zdárně vyvíjet. Protože neexistuje žádná učebnice, kde by toto bylo vysvětleno, ani žádné vyzkoušené a osvědčené metody, rozhodl jsem se vybudovati vlastní systém, který, jak doufám, prospěje lidstvu. Tento systém se jmenuje „příklad“
Přinášíme vám text, který byl přednesen na IV. ročníku ČK paní Věrou Ludíkovou
Poselství J. A. Komenského současné Evropě – 17. 11. 2012 Kutná Hora
Vážené dámy a pánové, vážení přátelé, dovolte, abych vás i já uvítala na dnešním setkání České konference, věnovaném živému odkazu Jana Amose Komenského. Zdá se až neuvěřitelné, jak jsou jeho slova dodnes překvapivě aktuální; slova velkého pedagoga světového významu, slova vynikajícího polyhistora s mimořádným rozsahem znalostí, slova význačného filozofa, náboženského myslitele a velkého básníka s jedinečnou představivostí.
Samotný fakt, že na půdě této konference věnujeme pozornost reformaci společnosti a nasloucháme těm, kdo upřímně usilují o nápravu světa, svědčí o tom, že materiální hodnoty zatím úplně nepřevažují. Je určitým rysem naší doby a všichni si to uvědomujeme, že všechno je v úžasně rychlém pohybu, nic není neměnné a vyvíjí se podle svých zákonitostí. I lidské poznání se vyvíjí tak překotně, že lidská fantazie se ocitá až daleko za ním. Rychlost však vede k povrchnosti, chybí trpělivost hledat, ptát se, objevovat. Je taková doba, že všichni se snaží hlavně obstát materiálně a neptají se, zda je možné tento způsob života vést do nekonečna, a není-li špatně nastavený žebříček hodnot, který upřednostňuje finančně úspěšné a mocné.
Příručka pro snadnější orientování se v životních situacích, které nás potkávají
Základní východisko správného orientování se v životě, spočívá ve schopnosti „vidění věcí shora“, tedy vidění všeho, co se odehrává okolo nás i v nás z hlediska základních principů. To znamená poznávat všechno, co probíhá vždy zákonitě od toho jednoduchého ke složitějšímu.
Základem dobrého výsledku v jednání člověka je poznání principu prosté jednoduchosti, spočívající ve všem.
I ty nejsložitější situace v životě, obsahují v sobě ve skutečnosti jednoduchý základ, nabízející pomoc pro správné využití sil a schopností člověka.
Je jen na nás samotných, zda usilujeme k dobrému, tedy k principu, jenž nese v sobě radost, mír a harmonii, spravedlnost, soucit, pochopení, posilu, odvahu a touhu chránit čistotu a vznešenost anebo zda směřujeme k protikladům všech zmíněných pojmů.
V každé situaci, v každém okamžiku je možné pro každého z nás volit mezi těmito dvěma cestami: mezi cestou dobra – cestou cti, nebo cestou pokřivenosti – cestou vnější i vnitřní nečestnosti.
Každý okamžik, kdy zvolíme cestu cti, cestu dobra, otevírá nám síla Života a Světlá síla vzniku a trvání Všehomíra Stvoření a kosmu přístup do své blízkosti.
Produkce „vzdělání“ – využívání nových školních postupů, vedoucích k získávání nejen odborných znalostí, ale zejména k předávání „moudrostí, poznání a zkušeností s neměnnou hodnotou“. Tyto znalosti by měly získat co největšího rozsahu uplatnění na rovině sociálního soužití obyvatel.
Největším a nejdůležitějším vývozním artiklem České země by mělo být v budoucí době právě vzdělávání, přinášející především na prvním místě co největší vybavenost pro život u dětí, u mladých lidí, následně tak i u dospělých, v trvalé kreativnosti v myšlení a zkoumání všeho, co naplňuje člověka nejdůležitějšími otázkami.
Základem nového vzdělávání má být touha po poznávání souvislostí. Schopnost vlastního živého, neohraničeného zkoumání. Současně s touto živostí jde ruku v ruce vědomí osobní zodpovědnosti člověka za duchovní a materiální kvalitu jeho vlastního života.
Co je to ČESKÁ KONFERENCE
Protože stále častěji zaznívá otázka „Co je tedy ČESKÁ KONFERENCE?“ chtěli bychom na ni dát jednoduchou rámcovou odpověď.
Nejprve snad začněme tím, čím není.
Česká konference nepřichází s cílem vytvářet nebo předkládat jeden jednotný filosofický, duchovní či náboženský směr, na němž by se měli všichni účastníci sjednotit. Není cílem zde obrazně z pohanů činit křtěnce, či katolíky přesvědčovat, aby se stali evangelíky, a evangelíky pak přesvědčovat, aby se zabývali budhismem a podobně. Jakkoliv takovéto úsilí nikdy nikam nepokročilo v jednotnosti lidské společnosti, je také i pro nás, jako pořadatele České konference zcela vedlejší, kdo odkud přichází, jaký je jeho vnitřně uznávaný směr smýšlení, pokud se tento alespoň ve svém základě pozvedá k vědomí toho, že lidský život má vyšší rozměr, a v tomto svém rozměru přesahuje hranice ryze materiálního pojetí světa. A věříme, že toto vědomí žije v nitru každého jen trochu hlouběji uvažujícího člověka.
Jakkoliv si uvědomujeme, že pro mnohého z nás je naše osobní přesvědčení, naše osobní cesta, po které kráčíme vzhůru k pochopení smyslu lidského bytí, a tím i k pochopení sebe samého v souvislostech přesahujících hranice pozemského života, zásadní, nesmírně důležitou, nemá být Česká konference místem, kde se snad mají poměřovat nuance kvalit té či oné osobní cesty, či směrů, z nichž jednotliví účastníci pro sebe čerpají.