Poselství J. A. Komenského …

Přinášíme vám text, který byl přednesen na IV. ročníku ČK paní Věrou Ludíkovou

Poselství J. A. Komenského současné Evropě – 17. 11. 2012  Kutná Hora

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé, dovolte, abych vás i já uvítala na dnešním setkání České konference, věnovaném živému odkazu Jana Amose Komenského. Zdá se až neuvěřitelné, jak jsou jeho slova dodnes překvapivě aktuální; slova velkého pedagoga světového významu, slova vynikajícího polyhistora s mimořádným rozsahem znalostí, slova význačného filozofa, náboženského myslitele a velkého básníka s jedinečnou představivostí.

Samotný fakt, že na půdě této konference věnujeme pozornost reformaci společnosti a nasloucháme těm, kdo upřímně usilují o nápravu světa, svědčí o tom, že materiální hodnoty zatím úplně nepřevažují. Je určitým rysem naší doby a všichni si to uvědomujeme, že všechno je v úžasně rychlém pohybu, nic není neměnné a vyvíjí se podle svých zákonitostí. I lidské poznání se vyvíjí tak překotně, že lidská fantazie se ocitá až daleko za ním. Rychlost však vede k povrchnosti, chybí trpělivost hledat, ptát se, objevovat. Je taková doba, že všichni se snaží hlavně obstát materiálně a neptají se, zda je možné tento způsob života vést do nekonečna, a není-li špatně nastavený žebříček hodnot, který upřednostňuje finančně úspěšné a mocné.

 

„Ať mír zůstává s touto krajinou, slova zloba, závist, zášť, ta ať pominou…“  modlili jsme se spolu s Martou Kubišovou v roce šedesátém osmém, ta slova zněla Václavským náměstím i v roce osmdesátém devátém, těmi slovy vyslovil Jan Amos Komenský a s ním celý národ své vroucí přání a zároveň i naději. Autor těchto slov byl prostoupen úctou k člověku a vírou v jeho dobrou a neomezeně vychovatelnou povahu, vírou v lidský rozum a vírou v Boha a díky tomu si přes těžká zklamání uchoval neotřesitelnou víru ve světlou budoucnost národa. Roku 1628 odešel Jan Amos Komenský, biskup jednoty bratrské, natrvalo do exilu. Odhaduje se, že odešlo v té době přes 200 000 vzdělaných lidí za náboženskou svobodou. O kolik dalších vln exulantů jsme byli oslabeni… Komenský by však jistě souhlasil s názorem, že náš národ uspěl v zkouškách, jimiž dozrává k úkolu, jenž má před sebou, totiž že může být dobrým příkladem pro druhé.
Podle slov Učitele národů je třeba, aby byli vychováváni všichni lidé bez rozdílu, aby se všichni podíleli na nápravě světa. Aby toho byli mocni,  musí se stát moudrými, mravnými a zbožnými. Moudrými na základě všestranného vzdělání, mravnými sebeovládáním, zbožnými povznášením se nad věci pozemské, k Bohu. Jsou toho mocni, neboť jsou k tomu od přírody a od Boha vybaveni. Aby tento proces usnadnil, vypracoval Komenský promyšlený systém vzdělávání.

Jak aktuální jsou tyto myšlenky dnes, kdy jsme svědky  stagnace obecné lidské vzdělanosti! Dílčí vědění, které dnes produkuje všeobecný nadbytek informací, zakrývá skutečné pochopení světa. Prostřednictvím informační techniky lidé sbírají poznatky a využívají znalostí, které si vlastní zkušeností ani namáhavým studiem neosvojili. A přestože jsou na jejich základě v praktickém životě úspěšní, často nevědí, že v mnoha obecných otázkách jsou neznalí a nekompetentní. Důležité věci by měli rozhodovat lidé rozhledu polyhistora Jana Amose Komenského, aby už nebyly pochyby o tom, zda naše civilizace nesměřuje k sebezničení sebe samé, k sebezničení celé planety Země.
Roli ústředního motivu filozofování, jímž byl v antice údiv, ve středověku pokora a v novověku pochybnost, nenápadně dnes přejímá pocit odpovědnosti a viny. Obrození společnosti, obrození lidství nenastane výměnou ministra, svržením vlády a náhradou za vládu jinou, jak se mnozí rebelující lidé domnívají, ale nastane až proměnou hodnot, jimž lidé věří a váží si jich. Lidé si předně musí vážit sami sebe. Řídnou řady těch výjimečných osobností, kterých jsme si velmi vážili a kteří byli pro nás morálním vzorem, ke kterým jsme vzhlíželi, ze kterých jsme si brali příklad, někteří dokonce už nežijí. Pro mne samotnou byl takovou osobností pan profesor Radovan Lukavský, s nímž jsem řadu let představovala  svoji poezii a své texty a s láskou na něho vzpomínám. Nesmírně jsem si vážila projevů přátelství pana kardinála Tomáše Špidlíka, vážím si bohaté korespondence, kterou mě obohacoval a dopisy od něho, dokud žil, byly těmi nejčetnějšími, které jsem v té době dostávala. Také jsem si vážila jasnozřivých vizí pana Jindřicha Paseky a jeho důvěra v mou schopnost pera povzbuzovat český národ k naplnění úkolů, které má před sebou, mě zavazuje. S panem Pasekou jsem se osobně nikdy nesetkala, on sám mi posílal vzkazy a telefonoval mi. Až nebudete vědět, jak dál, zalistujte v knize Páně, radil. Mohu říci, že to bylo velmi moudré. Važme si takových vzácných přátelství, takových setkání s velkými osobnostmi, děkujme osudu, že nás tímto darem obdařil a přebírejme jejich úlohu, buďme sami oporou a rádcem lidem tápajícím, lidem hledajícím, lidem bezradným, buďme pro ně vzorem, buďme svědomím národa.
Ceňme si těch, kteří jsou si úplně jistí úspěchem lidstva ve snaze zachování sebe sama a planety Země, stále víc vyčerpané. Je zbytečné bát se předem neznámého a zabezpečovat se proti všem možným eventualitám, které vůbec nemusí nastat. Ovšemže to neznamená být lehkomyslní, naopak, znamená to svědomitě a zodpovědně se připravovat na úkoly, které známe nebo očekáváme, a to včas, ne v časové tísni. Měli bychom si věřit, že až určitá situace nastane, dokážeme ji řešit, také dávat přednost věcem důležitým a k úkolům přistupovat beze strachu, avšak s plným nasazením. Nalaďme se na kladné emoce a vlnění dobra, nepomáhejme špatnému, nevpouštějme do své blízkosti zlo a pokusme se sladit zájmy rodiny a náročného zaměstnání. Srdce a cit si samy řeknou, co je správné, jen nesmí být přehlušovány.

Celá společnost se bezesporu změní, přijme-li změněné hodnoty, bude-li si vážit ne lidí podle bůhvíjakého majetku, ale podle hodnot duchovních. Měli bychom k této změně sami přispět, protože se to nestane samo od sebe. Ti, kteří zakládají svoji důležitost na vlastnění čehokoliv drahého a nedostupného, se své materiální dominance a opojení z moci jen tak nevzdají. I naším přispěním přijde čas změny. Posilujme tuto změnu svou nesobeckostí, svou odvahou a osobním příkladem hodným následování. Je na nás, abychom se rozhodli, koho si vážíme, ke komu chováme obdiv, komu se chceme podobat, v kom vidíme vzor, samozřejmě to dali najevo bez velkých slov a gest a v tom duchu jednali. Všechno se za peníze totiž koupit nedá, nedá se koupit ani čest, ani důvěryhodnost.
Jen jsem dostala otázku: Jak obohatit naši společnost, hned se odkudsi ze školních let vynořila asociace: obohacený uran o izotop 235, jako by nebylo jiné obohacení. Peněžní obohacení vnímáme negativně jako nabytí něčeho, co nám nepatří. Chceme-li být obohaceni v dobrém slova smyslu, pak vědomostmi, uměleckými nebo cestovními zážitky a láskou. Obohatit máme druhé něčím, co nemají, co postrádají, co jim bude užitečné, a velkoryse přitom pomineme peněžní sféru. Kdo nás nutí obdarovávat, kdo nás nutí psát? Skrytý motor. Povinnost duše zapisovat věci důležité. Je to její vlastní cena bez velké hotovosti v kapse. Je to schopnost vidět světlo, hvězdy, slunce, první zeleň, hořkost konce. Měli bychom být ceněni podle toho, kolik dalších lidí potěšíme, kolika lidem pomůžeme.
Pokud nám byl dán dar sdělovat myšlenky slovy, které vidíme jako obrazy, jako poselství z Kosmu, musíme je zapsat, protože odložit dar je hřích. Budoucnost již vyslala mezi nás ty, kteří ji vidí. Přichází doba zlomová, přichází éra, která má přinést dva tisíce duchovních roků. Lidé tuto změnu ucítí uvnitř sebe a rozpoznají nové hodnoty. Věřme, že člověk bude odměňován podle toho, kolik je schopen udělat pro druhé.

Jakých hodnot si máme cenit, ke kterým hodnotám upírat naději? Zdá se, že vysoké morální hodnoty našich velikánů jsou pozapomenuty, že mnohé jsou zapomenuté, že jsme pozapomněli snad na všechny. Také mám ten pocit, jen nevím, kterou hodnotou mám začít. Snad sebeúctou, jakou měla literárně ztvárněná babička Boženy Němcové, úctou k vlastní historii, jež mají postavy Jiráskovy, duchovností Březinovou, kritičností Šaldovou, důvtipem a kosmickými rozměry Nerudovými, genialitou Čapkovou, ostrostí Kafkova vidění světa a jeho přesnými formulacemi atd. atd. Především však chci zdůraznit myšlenky a dílo takové úctyhodné osobnosti, jakou byl T. G. Masaryk.
Zatím nemusíme postrádat hodnoty v takové podobě, jako když musel náš národ pod silným vnějším tlakem obhajovat svoji řeč a existenci, zdůrazňuji však zatím. Dnes očekáváme hodnoty, jež odpovídají moderní době, geometrickou řadou zrychlujícímu se životu. Právě pozapomenuté hodnoty – vědomí si vlastní ceny, krásného jazyka, jakým čeština bezesporu je, krásné české země, kterou pro nás předkové ubránili a my ji přece nebudeme chtít opouštět, sebeúcta, důvtip Čechům vlastní ( i s tou trochou švejkování), hlavně však tvořivost – to budou nejdůležitější devízy ve světě, jenž se globalizuje.

Míváme tendenci spoléhat na druhé víc než na svoje síly a úsudek. Vím, že když bylo s naší zemí zle, říkala jsem si, že tu žijí s námi osobnosti a ty vědí, jak dál. Jejich reakce jsou dostatečným seismografem nebezpečí pro nás, také jistě existuje jakési moudré centrum planety Země a někde v dálce někdo chytrý za nás všechno vyřeší. Dnes se mi všechno jeví jinak, totiž že každý, kdo je toho schopen, vidí svět a celou naši civilizaci komplexně. Tedy nejen tu, která je nám nadosah, ale umí se dívat dál do budoucnosti, protože v době globalizace planety země bude velmi záležet na tvůrčích schopnostech a dovednostech co možná největšího počtu jedinců. Věřím, že potom budeme moci, sice jako národ malý, zato však naplněný zkušenostmi a statečný, světu nabídnout skutečné hodnoty, stejně jako myšlenky hodné obrody lidstva.

Dál se rozvzpomínám na hodnoty, jichž si velmi vážím; k nim patří věrnost, věrnost partnerská, věrnost myšlenkám, věrnost svému úkolu a poslání zde na zemi, věrnost přátelům. Když rekapitulujeme svůj život, buďme šťastní, můžeme-li si říci: Máme čisté svědomí. Buďme rádi, můžeme-li si to říci, i když se něco až bolestivě nezdařilo, když osten nepřestává bodat a nejsme schopni pohnout osudem. Říká se, že svoji karmu nemůžeš opustit, ale můžeš z ní vykračovat. Je důležité mít čisté svědomí a vědět, že jsme pro určitou věc udělali takové maximum, jaké bylo v našich silách, že jsme konali tak, jak jsme to uměli a dokázali nejlépe, pak už člověk by měl problém odevzdat nahoru, odevzdat Vyšší moci.  Na jaké místo, jakou hodnotu přiřadit Lásce, lásce mateřské, lásce partnerské, lásce k bližnímu, Boží lásce? Snad ani není v lidských možnostech  tyto všechny hodnoty porovnávat, posuzovat, zařazovat…
Máme velikou touhu po něčem vyšším tajuplném po něčem, co člověka skutečně naplní, co je opravdovější než náš viditelný svět. Taková je povaha očekávání, totiž že dnešek podřizujeme celou svou činností i v rozměrech duchovních očekávané budoucnosti a k této budoucnosti upíráme naděje.

Vedeni touhou o zachování života na Zemi vedeme zápas proti silám destruktivním. Vedeni vizí dobré budoucnosti a jisti si velikou láskou Boží ubránili se západní křesťané, naši dávní předkové, arabizaci evropského prostoru, ubránili se dalším a dalším nástrahám. Vedeni velikou touhou uchovat si lidství za všech okolností a posílit ho až do rozměrů duchovních, musíme svůj dnešek podřizovat těmto nadějím a o tyto naděje zápasit..
K nápravě světa položil Jan Amos Komenský dobrý návod a sám byl toho osobním příkladem. Vděčíme mu za mnohé.

Přeji vám krásné chvíle, přeji vám chvíle pro vás užitečné a budu se těšit zase někdy s vámi na shledanou

Věra Ludíková

Sdílet článek

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn