[  Všeobecné fórum  ]

Všeobecné fórum: příspěvky z ročníku 2009

Nové příspěvky do Všeobeckého Fóra Č.K. naleznete zde .

* * *

Příspěvek na téma pedagogika

Kde brát naději?

Na maturitní stužku naše třída na gymnáziu v roce 1975 vybrala motto „Pryč s osudem!“ Mnozí starší lidé se shovívavě usmívali mladické nezkušenosti. Nicméně tento pocit je pro mě doposud spojen právě s nadějí – pokud budu moci být nějakým způsobem aktivní a pokusím se něco dělat, potud se zmírňuje moje bezmoc a roste naděje, že věci jdou změnit k lepšímu.

Překvapilo mě, že od té chvíle, kdy jsem se dozvěděla o organizování konference s názvem Osud nebo naděje, a přemýšlela o tématu, nacházela jsem v mnoha činnostech souvislosti. Ve všech knihách, které jsem četla, mě oslovovaly myšlenky, které s tématem nějak souvisely. Připravovala jsem s kolegou přednášku o životě peruánských a bolívijských kultur na základě našeho pobytu v těchto zemích a i tady bylo „znovuobjeveno“ hledání naděje a zároveň kontinuity. Také v diskusích se studenty jsem byla pozornější k názorům, které jakoby se vyskytovaly ve větší míře než dřív. Samozřejmě to byla především zvýšená citlivost ke zvolenému tématu, vystupňovaná aktuálními projevy krize nejen v ekonomice, ale i ve společnosti a rodině, na druhou stranu to bylo potvrzení informace, že … „dějiny lidské zkušenosti opakovaně předvádějí pokusy lidí vyrovnat se se svou společností, s ideály, city a prostředím.“ (Lombardi, Lombardiová, 1996, s. 3).

Moderní život člověka v západní civilizaci je spojen s hledáním trvalých hodnot a cest. Jsme postaveni před úkol složitě řešit obtížné problémy, které život v moderní společnosti přináší. Bohužel mnohé z nich jsou námi uměle vytvořeným produktem. Mnozí odborníci z různých vědních oborů poukazují již několik let na problémy a zbytečný luxus na dluh.

„Doktrína, podle níž je technologická společnost zárukou lepší budoucnosti, něčím vyšším než to, co jí předcházelo, dostává poslední dobou vážné trhliny. Pomalu nám dochází, že co se týče dosažení lidské spokojenosti, naplnění přirozených tužeb, zajištění tělesného a duševního zdraví a míru ve světě, nejspíš neuskuteční to, co slibovala.“ (Mander, 2003, s. 22-23).

V časech, kdy se dařilo a ekonomika rostla, byly tyto hlasy považovány za pesimistické a zbytečně evokující nepříjemné pocity. Co se starat o budoucnost, o bohatství, o štěstí, o přírodu, když se máme dobře? Až s přibývajícími problémy, které současná krize odhalila, najednou se nachází mnohem víc citlivých uší, které jsou připraveny naslouchat a objevují pozapomenuté či přehlížené.

„Společnost rychle upadá a není schopna uvést v soulad to, v co věří, se svým chováním, což má při hledání řešení problémů duchovních, společenských, politických i otázek životního prostředí za následek morální krizi. Stále v nás přebývá jakýsi nedefinovatelný zbytek pradávného člověka a zneklidňuje naše svědomí jako stín. Po staletí ho člověk přehlížel, teď však začíná naslouchat hnutím v hloubi své bytosti a domýšlet se, že jeho poslání a možnost přežití vycházejí z jeho vlastní přirozenosti.“ (Lombardi, Lombardiová, 1996, s. 8).

Náš fylogenetický vývoj nás připravil k adaptaci na měnící se podmínky. „Naše kultura se odklonila od dlouhodobě fungujících lidských norem a prehumánních zážitků.“ (Liedloffová, 2007, s. 166). Úkolem psychiky je adaptovat se na změny, abychom dokázali přežít. Člověk, tím jak se naučil přemýšlet, paradoxně ale touto převahou rozumu a nerespektováním prožitků, se oslabil. „Během těch krátkých několika tisíc let od doby, co zbloudil člověk od způsobu života, ke kterému ho evoluce přizpůsobila, dokázal nejenom zničit přirozený řád celé planety, ale i pověst bytosti s evolucí výborně vyvinutým zdravým rozumem, který její chování po miliony let řídil. Mnohé z toho člověk narušil teprve nedávno, spolu s tím, jak jsou poslední zbytky našich instinktivních schopností postupně odstraňovány a podrobovány nechápavému pohledu vědy. Stále častěji zkratuje svůj vnitřní smysl pro to, co je pro něj nejlepší, protože nechal intelekt, aby řídil jeho konání. A intelekt toho o opravdových potřebách nikdy moc nevěděl.“ (Liedloffová, 2007, s. 39). Tato autorka hovoří o lidském kontinuu, které „můžeme definovat jako posloupnost zážitků, které odpovídají očekáváním a sklonům lidského druhu v prostředí shodném s tím, ve kterém se tyto sklony a očekávání formovaly. Za vhodné prostředí nepovažujeme jen přírodní podmínky, ale i sociální uspořádání, které zahrnuje vhodnou péči a vhodné chování okolních lidí.“ (Liedloffová, 2007, s. 43).

Dovolili jsme intelektu, aby převzal rozhodování o tom, co je nejvhodnější. A co víc, povýšili jsme ho na jediné kritérium správnosti jednání a možné kontroly. Jestliže se považujeme za vyšší než původní obyvatelé zeměkoule, měli bychom pochopit, že se od nich můžeme obohatit. Není divu, že se nám obtížně přiznává, že národy, které jsme chtěli naší moderní civilizací zachránit, nám mohou být vzorem.

Nabízí se analogie společnosti a jedince. Člověk, který má problémy, se často brání změně v chování, která by ho mohla posunout z problémů. Očekává, že se „něco stane“, změní se lidé v okolí, děti přestanou zlobit, manžel bude pozorný a šéf tolerantní. Dostává se do kruhu pocitů, spojených s nespokojeností a depresí. Raději volí pohodlí nabízené – navíc propagované farmakoterapie. Byl zvyklý dosahovat všeho bez čekání, nic nebylo potřeba si odříct. Z ničeho nemá radost. Je zvýšeně citlivý k nepříjemným prožitkům, ale dobré zážitky považuje za samozřejmé. Nemá zkušenost ze společné práce. Od malička nás někdo sleduje, hodnotí, soudí. Neustále spěcháme, nemáme čas. Ženy se snaží vyrovnat mužům. Neustále se zvyšující tlak a navyšování snahy o růst a zisk, soutěživost a dravost nedovoluje citové projevy. Ty jsou označovány jako slabost, překážka objektivního. Člověk je zvyklý na to, že ho někdo zabaví, rozveselí. Volný čas tráví nakupováním a pasivním sledováním televize.

Najednou je v potížích bezradný. Neposlouchal svoje vnitřní pocity, snažil se je rozumem nebo pomocí umělých prostředků potlačit. Mysleli jsme, že se čas zastaví na ručičce blahobytu, kterého si budeme užívat bez ohledu na druhé, často i své nejbližší. Pokud někdo chce být spokojený, musí změnit svoje chování. Před stejnou volbou stojí celá společnost. Do změn se nám nechce, dosavadní způsoby řešení nepomáhají. Najednou slyšíme na volání po přirozenosti a poslechnutí svých instinktů. Je těžké přijmout to, že očekávání dítěte ohledně vhodného zacházení a vhodného prostředí, která jsou mu instinktivně dána, nedokážeme plnit. A to ani tehdy, když své dítě milujeme a chceme pro něho to nejlepší. Jsme oběti obětí, ale naštěstí pro nás „dětinské potřeby přetrvávají neomezeně dlouho, a proto mohou být uspokojovány v kterémkoli věku.“ (Liedloffová, 2007, s.166).

Co chceme v životě dosáhnout? Co nás uspokojí? Někoho možná moc a bohatství. Pokud však naše snahy jsou orientovány materiálně, dostáváme se do pasti neustálé honby za nějakým cílem, o kterém si myslíme, že jeho dosažením se dostaví chybějící pocit správnosti a naplnění v našich životech. Nahrazujeme kvalitu kvantitou, žijeme promiskuitně, spotřebně vnímáme nejenom předměty, ale i vztahy. Po použití vyměnit za lepší typ. Mladé vnímáme jako jedině obdivuhodné, stáří si nezasluhuje úctu. Vynakládáme spoustu energie a času na zformulování nedokonalých zákonů, které jsou k ničemu, když se podle nich neřídíme, ale musíme je vynucovat.

„Člověk ztrácí smysl pro pravé hodnoty, a tím ztrácí ze zřetele i sebe samého. Je jedním z mnoha – a právě tento výrok se v naší na marketing zaměřené společnosti stal velmi důležitým: pro všechny se vyrábějí tytéž značkové výrobky, po nichž pak mají všichni zoufale dychtit. Veškeré banality musí být k dispozici, všechno materiální zboží musí být k dispozici, protože tak je garantován maximální užitek ze života. Máme sice všichni tentýž počítač, jsme spolu takzvaně spojeni kabelem, ale už se vzájemně nedíváme do očí a jdeme si z cesty. A přesně to je obrázek společnosti, kterou na scestí zavedla stavba babylonské věže. V této věži žijí všichni vedle sebe, ale ne společně - perfektně zařízená poschodí mrakodrapu umožňují, abychom se navzájem nepotkávali a nebyli na nikoho odkázáni. Žije se autisticky pro sebe do doby, kdy se věž zřítí. Teprve ve chvíli krize lidé cítí, že jim něco podstatného chybí. Potom se většinou vynořuje otázka: Je tohle v mém životě všechno? Mládí uvadne, ať se s pomocí kosmetických operací snažím, jak chci, zestárnu, ale i potom bude mít život jistě nějaký smysl. A tento smysl člověk hledá. Každý – obecně řečeno – v sobě hledá duchovního pastýře, aby našel cestu k sobě samému. Cesta k sobě samému vede k ostatním a k celému světu – jsme potřebující bytosti, potřebujeme blízkost a teplo, jen pak se cítíme dobře.“(Prekopová, 2007, s. 52).

Ale bez lásky a vztahů, bez duchovního rozměru k uspokojení nedojdeme. Dobré vztahy jsou důležitější než dobrý obchod. Jsem hoden lásky bez podmínek, jen proto, že existuji, nemusím být hodný a úspěšný. To by měl zažít každý z nás. Pokud činy popírají naše slova, nebo dokonce jen jejich intonaci nevěříme, nemůžeme očekávat, že nám naše děti uvěří.

Mám dlouholetou zkušenost psychologa v práci s dětmi s postižením a jejich rodiči. Zde pochopíte, jak se mění žebříček hodnot a jak rodiče poskytují dítěti bezvýhradnou lásku ne kvůli něčemu, ale naopak i přesto, že je péče o děti velmi obtížná. Je však těžké poskytnout bezvýhradnou lásku, když ji rodiče sami nedostali. Tady je možnost poučit se tom, jak udělat svoje děti šťastné, u přírodních národů, kde kontinuita předávané lásky nebyla uměle přerušena. V dnešní době hledáme terapeuty, abychom v dospělosti našli to, o co jsme byli ochuzeni.

Můžeme se současné neradostné situaci postavit tak, že stejně se nedá nic změnit, respektive jedinec v soukolí moderní civilizace nic nezmění. Výčtem problémů můžeme prohlubovat beznadějnost situace. Můžeme naši aktivitu ale vnímat jako možnost. „Změna je možná VŽDY. Vnitřní změna je možná, i když je omezena změna vnější.“ (Satirová, 2005, s.23). Jestliže budeme čekat na změny okolí, zvýšíme jen svou bezmoc. Jestliže dopřejeme svým dětem dostatečnou lásku a vybudujeme jejich sebehodnocení, budou si věřit, budou se sebou spokojeny a teprve tehdy mohou mít rády i jiné lidi. Sami bohatí láskou můžeme lásku předávat. Přemýšlejme a klaďme si otázky. Bavme se o v rodině, o radostech, ale i problémech a konfliktech. Naučme své děti projevovat názory. Společně hledejme řešení. Užívejme humor. Ale hlavně důvěřujme svým pocitům a nezapomínejme, že nalezení míry a rovnováhy je v životě hodně podstatné.

Vnímám tento úkol jako rodič, ale i jako vysokoškolský pedagog. Buďme jako učitelé dětem i studentům k dispozici. Nezapomeňme, že hodnotí naše činy. Vážím si ocenění sdělené studenty: „Děkujeme za to, co jste nás naučili, když jste ani nepředpokládali, že nás tím učíte.“

Literatura:

Liedloffová. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. Praha: DharmaGaia, 2007.

Lombardiová, F.G., Lombardi, G.S. Nekonečný kruh. Výklad etiky amerických Indiánů. Košice: Knižná dielňa Timotej, 1996.

Mander, J. V nepřítomnosti posvátného. Selhání moderních technologií a zápas indiánských národů o přežití. Brno: Doplněk, 2003.

Prekopová, J. Nese mě řeka lásky. Brno: Cesta, 2007.

Satirová, V. Model růstu. Brno: Cesta, 2005.

Autorka: PhDr. Věra Juříčková, Ph.D.

* * *

Příspěvek ze dne 22. 3. 2009

Dobrý den,

Zúčastnil jsem se České konference a rád bych napsal svoje odpovědi na čtyři otázky, které byly na konferenci položeny. Mým cílem není mluvit za všechny lidi, uvědomuji si, že vždy mluvím jen za sebe. To, co chápu pod pojmem spiritualita, je právě vydávání takovéto osobní výpovědi, která je pak absolutní a neoddiskutovatelná, protože žádný druhý člověk nemůže říct, že toto neprožívám nebo že toho není moje zkušenost.

Je pro člověka poznatelná a pochopitelná síla, která zformovala hmotný vesmír?

Má odpověď je ano, je poznatelná a pochopitelná. My sami jsme byli tou silou zformováni a proto je ukryta i v nás, jsme její součástí. Ta síla se v nás transformuje a vším, co děláme, o čem sníme nebo co říkáme, vyjadřujeme tu sílu, prostupuje celým naším životem a my jí používáme a tím jí také poznáváme a chápeme, někdy lépe někdy hůře, někdy s výsledkem, který se nám líbí, jindy s velmi nepěkným. Nejsme od ní odděleni a ta síla nás dokonce všechny spojuje do jediného celku, sdílíme jí spolu, my lidé, i vše živé na téhle planetě. Je to Život a Láska.

Jaký je smysl lidského života?

Jak kdysi řekla jedna studentka: „Smysl životu dáváme my sami.“ Ano, lidský život má smysl, ale každý člověk má svůj vlastní, je ukrytý v něm a žádný druhý člověk ho za něj nemůže vyjádřit, odžít ho, ani mu ho vzít. Žádný duchovní mistr, žádný moudrý filozof ani žádná kniha nám nemůže říct, co je smyslem právě toho našeho života. Každý z nás si může jen položit otázku: „Jaký smysl dám svému životu?“

Je možné dosáhnout trvalého udržení harmonie a spravedlnosti ve společenském životě?

Má odpověď je ano. Je to dokonce náš záměr, který je ukrytý v našich snech, tu touhu po harmonii máme ukrytou ve svých srdcích. Když hledáme nejkrásnější představu života, která se v nás skrývá, nacházíme právě vize světa lásky, míru a harmonie. Je to ten nejvyšší potenciál, který v nás je. A do tohoto světa vede cesta, kterou někteří nazývají Cestou k sobě, k sobě samým i k sobě navzájem. Je to hluboký proces sebepoznání a soustředění pozornosti do vlastního nitra, díky kterému padají bariery, které nás oddělují. Zdroj té harmonie a spravedlnosti je v každém z nás, nelze být v harmonické společnosti, pokud člověk není v harmonii sám se sebou, nelze dávat druhým, pokud člověk sám nepřetéká, nelze být spravedlivý k druhým, dokud člověk sám sebe neocení jako dokonalou božskou bytost. Společnost takto zaměřená do svého nitra, je velmi odlišná od všeho, co vidíme v současnosti nebo co známe z minulosti, proto se jí právem říká Nová Země.

Je možné žít bez sporů, válek a násilí? Jsme my lidé toho schopní?

Má odpověď je ano, ano. Žít v míru a jeden druhého podporovat je naší nejhlubší přirozeností, svět válek, bojů a násilí je naopak velmi nepřirozený a spíš je s podivem, že tenhle svět jsme schopní udržovat, protože nepodporuje život, naopak ho z nás vysává. Co a jak změnit? Dávná moudrost praví, že nemůžeme změnit svět, nemůžeme změnit žádného člověka a jediný, koho každý z nás může změnit, je on sám. Můžeme změnit svůj pohled na svět, svůj systém přesvědčení, své záměry, svá slova nebo své činy. A podle zákona přitažlivosti vesmír zhmotňuje to, čemu dáváme svou pozornost. Dosud jsme se soustředili na boj proti válkám, na boj za nenásilí a tím pádem jsme na svět přitáhli ještě víc válek a násilí. Je načase začít se soustředit na pozitivní vizi toho, co chceme v lidské společnosti prožívat.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě bych se rád vyjádřil k otázce z anketního lístku, co a jak zlepšit na ČK:

Jak zní otázka lidské společnosti? Osud nebo naděje?

Může být na nejasně nebo chybně položenou otázku nalezena smysluplná odpověď? A kdo by na ní měl odpovídat? Celá konference se nesla v duchu odpovědí moudrých mužů na tyhle nejasně formulované otázky, proto také jejich odpovědi byly nejasné a těžko uchopitelné a prakticky nepřenosné do společnosti. Tito moudří mužové totiž odpovídají na otázky, které si kromě nich nikdo neklade. Jak tedy pokračovat dál? Jak vůbec v situaci, kdy tyhle odpovědi skoro nikdo neposlouchá, rozvíjet lidskou společnost? Mluvilo se o paradigmatu a tady jsme narazili na hranici toho současného, ve kterém „společnost“ se táže a duchovní mistři či filozofové odpovídají. Cestou dál je otočení této optiky. Moudří a osvícení formulují a pokládají smysluplné otázky a my ostatní na ně odpovídáme a sdílíme mezi sebou své odpovědi, protože každý z nás je zdrojem pravdy a moudrosti. Slyší jí ti osvícení? A dokáží jí využít? Zatím vůbec.

Co bych rozhodně zvýšil, tak zastoupení žen, na přirozených 50%. Samozřejmě pak ta konference bude vypadat jinak, ubude filozofického blábolení a přiblíží se to reálnému životu. Pravděpodobně máte asi problém sehnat řečnice…

Druhou věcí je zvýšení interaktivity mezi účastníky nebo možnost připojení se k energii konference např. společnou meditací nebo pozváním nějakého člověka, který dokáže pracovat s publikem, které tam pak není jen v roli pasivních posluchačů.

Třetí věcí je konkrétnější a přesnější zaměření tématu a důslednější soustředění řečníků na tohle téma, protože teď to sice bylo „pestré“, ale také se to dá popsat slovy „každej pes, jiná ves“. A tak dle mého názoru záměr, že ČK by měla být hledáním „zralého kvalitního ovoce“, zůstal nenaplněn. Z mého pohledu to spíš byla debata sadařů, jak sázet sad.

Čtvrtá záležitost se týká toho, že chcete, aby tam všichni vystupovali jako jednotlivci, ale tyhle duchovní záležitosti se prostě nedají zkoumat o samotě v akademických badatelnách. Osobně mám mnoho zážitků, ale ty jsou neoddělitelné od společenství, ve kterém se pohybuji a bez tohoto konkrétního kontextu jsou tyhle zkušenosti prakticky nepředatelné, protože to jsou jen filozofické bláboly.
Přeju Vám mnoho zdaru do dalších ročníků

Kamil Krbálek

* * *

Příspěvek ze dne 18. 3. 2009

Základná idea

Základný príjem znamená pravidelné (mesačné) vyplácanie určitého množstva peňazí každému človeku v spoločnosti, bez ohľadu na to, či je zamestnaný alebo nie, bez ohľadu na vek (teda od narodenia), pohlavie, vierovyznanie... Mal by byť vo výške, ktorá umožní na ľudsky dôstojnej úrovni uspokojiť základné životné potreby. Paradigmu, že peniaze dostávame za prácu a že pracujeme pre peniaze, je potrebné prekonať. Jednak je zrejmé, že s postupujúcou automatizáciou bude práce stále menej a po druhé motivácia robiť niečo „pre peniaze“ namiesto „pre zmysluplnosť“ vedie ku krízam hodnôt v spoločnosti, k plytvaniu a nezmyselným činnostiam a následne krízam ekonomickým. Vôkol nás je množstvo práce, ktorú je možné a potrebné vykonať i množstvo voľných ľudí, no nerobí sa, lebo na prácu nie sú peniaze.

Základný príjem nie je všeliek na problémy celej spoločnosti, ale oddeľovanie príjmu od práce je dôležitým krokom pre jej ozdravenie a teda pre lepšiu budúcnosť. Jedným z dôležitých fenoménov, ovplyvňujúcich život v našej spoločnosti je strach. Strach z toho, že stratíme zamestnanie, že nebudeme mať na bývanie, na stravu pre seba, pre deti, na splátky... Pre tento strach sme ochotní robiť nezmyselné veci, poslúchať nezmyselné príkazy, dodržiavať nezmyselné pravidlá, ochotní sa nechať ponižovať. Základný príjem môže dať človeku určitú istotu a tým i väčšiu slobodu a dôstojnosť. Zbavenie sa existenčného strachu a zdôraznenie ľudskej dôstojnosti v celonárodnom meradle je niečo, čo zmení atmosféru v celej spoločnosti.

Cieľom autorov stránky je podnietiť celoslovenskú diskusiu na túto tému, zvážiť možnosti, výhody a nevýhody základného príjmu a v prípade pozitívnej odozvy uskutočňovať praktické kroky k jeho realizácii v SR. Na týchto stránkach budeme uverejňovať ďalšie informácie k téme základného príjmu. Ak sa chcete informovať o našich aktivitách, alebo máte podnetné návrhy, napíšte nám. Budeme vďační za každý konštruktívny príspevok.

Erich Šašinka

© 2008 www.zakladnyprijem.sk

Najčastejšie otázky:

Ak človek bude pracovať, dostane ZP?

Áno, bez ohľadu na to, či človek pracuje, nepracuje, či zarába málo alebo veľa, má dostať ZP. Ak nebudem pracovať, mám ZP, ak pracujem, tak to, čo zarobím, je navyše k ZP. Dá sa očakávať, že pri zavedení ZP sa zníži cena za hodinu práce v jednotlivých profesiách, resp. inak: Ak mám plat 25000 Sk, tak po zavedení ZP by som mal dostať 10000 od štátu ako ZP a 15000 od zamestnávateľa, takže môj celkový príjem sa nezmení, pokiaľ pracujem. Zvýšenie príjmu nie je cieľom ZP, tým je zvýšenie individuálnej istoty a slobody. Zníženie nákladov na moju mzdu z 25000 Sk na 15000 však zníži náklady zamestnávateľa a umožní mu napr. investovanie do rozvoja firmy.

Aká by bola výška ZP?

Je dôležité si uvedomiť, že cieľom zavedenia ZP je zmena v zmýšľaní ľudí a v zmene sociálnej, duševnej klímy v spoločnosti. Nie je cieľom zaviesť technicky lepšie riešenie prerozdeľovania príspevkov či vyplácania rôznych dávok. Zavedením ZP sa má reálne zmeniť vzťah ľudí k práci, zamestnávateľov k zamestnancom a prežívanie slobody či neslobody vzhľadom na svoju životnú situáciu.

Preto je nevyhnutné zaviesť ZP minimálne v takej výške, aby sa pre dostatočne veľkú skupinu ľudí naozaj ich život zmenil. Konkrétna suma v peňaženke iným spôsobom zmení život človeka v Michalovciach a iným v Bratislave, pretože sú rôzne životné náklady. Ak hovoríme, že ZP príjem má zabezpečiť dôstojný život človeka, tak sa tým myslí jednak pokrytie nákladov na fyzickú existenciu v istej základnej miere – nájomné, strava, oblečenie – a jednak určité kultúrne potreby, lebo človek nie je len zviera, ktoré potrebuje len bývať a jesť. Tým kultúrnym nemusí byť koncert v la Scala alebo Depeche Mode za 2000Sk, ale napr. možnosť stretnúť sa s priateľmi, kúpiť si knihu, niečo študovať atď.

A teraz ku konkrétnej sume. Tá by mala byť výslednicou medzi vyššie popísanými cieľmi a možnosťami ekonomiky. Zo štatistík o životnej úrovni a o vyplácaní sociálnych dávok sa dá určiť, aká suma je pre akú sociálnu skupinu významná, aby to zmenilo jej život. ZP vo výške od 8 do 10 tisíc SK by pre mnoho občanov SR bol významnou zmenou. Skúsme napr. spoločne snívať sumu 8 000 Sk, t.j. 270 €. V Nemecku sa uvažuje o hodnote okolo 800€. Určenie konkrétnej výšky ZP pre Slovensko je vecou ekonomických odhadov a múdrej odvahy.

Máme na to?

Toto je dôležitá otázka a definitívnu odpoveď na ňu budeme mať až po zavedení ZP. Existujú, samozrejme, rôzne analýzy z iných krajín. Napr. nemeckí ekonómovia zrátali, že takýto krok je reálny, závisí však na reformách v iných oblastiach. Konkrétne, najviac spojenou otázkou so ZP je daňová reforma, ktorá môže podstatne uľahčiť prijatie ZP – zrušenie dane z príjmu a zavedenie dane zo spotreby (viď články k tejto téme v príslušnej záložke). Pre Slovensko zatiaľ takáto komplexná štúdia nebola spravená, snažíme sa ju však vypracovať.

© 2008 www.zakladnyprijem.sk

 zaslala E. Svobodová

* * *

Krátký příspěvek ze dne 17.3.2009

Dobrý den,

myslím, že pro budoucnost má význam (mimo jiných kvalit) zejména myšlenka Panglotie, všeobecného jazyka. (J.A.Komenský – Obecná porada...)

Právě nyní, když máme presidentství rady EU je vhodná doba toto propagovat.

Nejedná se o usnadnění koupě párku v rohlíku českého turisty v Londýně, ale je to nejvyšší nutnost pro komunikaci a spolupráci v Evropě a ve světě vůbec.

I když to málokdo vnímá, komunikace má zcela zásadní dopad na ekonomiku. Evropané historicky zvyklí na nekomunikaci to vůbec nevidí.

Od doby Komenského již uplynulo několik set let, takže podobně jako u brambor by zde již mohla být šance na úspěch!

Se srdečným pozdravem

Dr. Pavel Lehký

P.S. Těším se na setkání.

* * *

Příspěvek, který na Všeobecné fórum České konference přišel 3.3.2009

Duchovní aspekty peněžního systému minulosti, současnosti a budoucnosti

Obsah:

• Peníze jako symbol životní energie ze vzájemné tvůrčí výměny

Peníze jsou symbolem životní energie, kterou si vzájemně vyměňujeme a životní energie, kterou využíváme jakožto výsledku služeb, jež poskytujeme společnosti (vesmíru).

Jiný výraz pro peníze je „měna“ (currency), což rovněž poukazuje na proudící podstatu energie. Slovo currency pochází z latinského slova currere, což znamená „běžet“, či proudit.

Když tedy zastavíme cirkulaci peněz – zabraňujeme přítoku peněz do našeho života v této realitě, bráníme v proudění životní energie, kterou peníze prezentují.

Aby k nám energie proudila, musíme se starat o její cirkulaci. Peníze tedy musí téci jako řeka, jinak proud začne stagnovat, shlukovat se a podkopávat svou hodnotu vlastní silou. Stejně jako když necirkuluje energie v našem těle, kdy dochází nejprve k únavě, později k nemoci.

Jeden z vesmírných zákonů je zákon „Dávání a braní“. Dávání a braní jsou různé aspekty energetického toku. Jestliže zastavíme tok kteréhokoliv z nich, pak narušujeme vesmírný zákon a narušujeme tak harmonické fungování vesmírné inteligence (společenský rozvoj).

• Peněžní tok v minulosti – peníze jako směna

V minulosti tok peněz (dávání-braní) fungoval zpočátku jako směna. Tedy výměnou výrobku či služeb za nějaké obecně uznávané materiální kapitálové hodnoty (zlato, pěkné kameny, jiné kovy, korálky).

Protože životní energie proudila, rozvíjel se jak tvůrčí potenciál, tak i peněžní systém. Lidé začali spolupracovat na větších „projektech. Vzrostla nutnost uzpůsobit peněžní systém tomu, že byla potřeba vytvořit nějaký společně uznávaný symbol ohodnocení tvůrčí činnosti řemeslníků, výrobků, služeb, které byly účastny na těchto projektech. Také bylo nutné na tyto novodobé „investice“ urychlit směnu peněz, bez toho, že by investor musel celé dílo už hned směnit za jiný produkt, už nebylo pohodlné nosit sebou hromady zlatých mincí a platit s nimi. V tu dobu se začaly hromadit první „peníze“ ve formě zlatých mincí v místech, kde byly chráněny před zcizením. Proto vznikly první úschovny „peněz“ kovových, zlata, pytlů s osivem, atp. a vydáno potvrzení o tom, že dotyčný má v úschovně tuto hodnotu symbolu „peněz“. Vznikl první cenný papír. Posléze tak vznikly papírové peníze a bankovní domy, kde bankéř uchovával hodnoty ve zlatě a dotyčnému za to vydal papírové peníze v hodnotě, která kryla i službu za náklady na úschovu hodnoty vyjádřenou na papírové bankovce, obecně nazvané peníze – měna.

Tento systém zrychlil tok dávání-braní, rozproudil životní energii, umožnil rozvoj techniky, vědy a další oblasti lidské tvořivosti.

• Peněžní tok v současnosti – peníze jako dluh

Současně s tím, jak rostla životní energie prouděním symbolu této životní energie, tedy peněz, začala vzrůstat připoutanost lidí k tomuto symbolu. Ať už bankéřů, tak těch, co se peníze snažili hromadit (viz Moliérův Lakomec), anebo těch, co se báli, že o peníze přijdou, anebo těch, co peníze považovali za to nejdůležitější na světě. Tím byl narušen vesmírný zákon Nepřipoutanosti .

Z porušování zákona Nepřipoutanosti začalo nové zotročování lidí (zotročování připoutaností a strachem z toho, že o symbol hojnosti přijdou). Tak se ti, co měli banky spojili a vymysleli systém, jak se „pojistit“ před ztrátou onoho drahocenného symbolu – peněz. Začali využívat toho, že rozvoj techniky vytvářel naléhavou potřebu peněz na nové a nové investiční i neinvestiční projekty. Vznikl systém pro exponenciální nárůst peněz z půjčování. A to tak, že bylo půjčováno tolik papírových peněz, které devíti násobně fiktivně vyjadřovaly skutečnou hodnotu, kterou byly podloženy úložkou zlata v bance. Tedy 100 dolarů už nebylo ze 100 % kryto nějakou hodnotou, nýbrž jen z 10 % (10 dolarů) a zbytek 90 % (90 dolarů) byla fikce s tím, že kdyby si střadatelé přišli vybrat své hodnoty (zlato, drahé kameny atd.), tak by si bankovní ústav půjčil od jiného bankovního ústavu na oněch 90 % nekryté hodnoty peněz. Co z toho bankéři měli? Možnost půjčovat něco, co vlastně nemělo hodnotu, ale oni si za to účtovali „poplatek“, tedy z hodnoty (z oněch fiktivních 90 dolarů), kterou neměli ve své správě, neboť ta hodnota byla vymyšlená. Tak zakryli lichvu, která se tomu rovnala. Právě toto způsobilo exponenciální růst dluhu (obsaženého v papírových penězích) a současně snadno vydělaných peněz (z papírových peněz). Na tomto dluhu se převážně nevědomky začali podílet všichni, kdo takto znehodnocené peníze užívali, aniž věděli, čím ty peníze jsou kryty, respektive nekryty.

A protože tento systém byl založen na lži = dluhu, nezbývalo, než v roztočené spirále dluhu pokračovat (jinak by došlo k panice, lidé by vybrali své „hodnoty“ ze všech bank a bankéři by zkrachovali a s nimi i celý společenský systém). A tak se vytvářel postupně zcela neprůhledný současný peněžní systém. Vznikl trh s cennými papíry, spekulace, ke které přizvali bankéři i ostatní lidi a systém peněžní se začal tak zamotávat, že už nemuseli mít bankéři strach, že bude jejich fikce nejen odhalena, ale i potrestána. Dnes už nikdo vlastně neví jaká je skutečná hodnota peněz. Nebo ví?

Opět byl narušen vesmírný zákon Dávání a braní. A současně se lidé začali zotročovat sami Připoutaností k penězům. V celospolečenském systému došlo tedy k narušení vesmírné inteligence a tím i umožnění takových důsledků jako jsou krize, světové války a chudoby a revoluce.

Proto není s podivem, že s nárůstem peněz jako dluhu dochází ke stagnaci tvořivosti lidí, všechny velké vynálezy byly vynalezeny do 19-tého století a na počátku 20-tého století. Navíc dochází ke stagnaci duchovní energie. Vznikají společenské systémy zaměřené především na konzum. Narušením zákona Dávání a braní ovšem dochází i k tomu, že musíme více dávat, více pracovat jen pro to, abychom mohli více konzumovat. Energie se nikam neztrácí, jen se kumuluje v bankách. Všichni však s každou spotřebou umožňujeme, že vzrůstá dluh. Jsme jako veverka v kole, která čím více šlape, tím rychleji pak musí ještě šlapat, ale to šlapání ji nepřináší žádný užitek, ten užitek má z roztočeného kola jen ten, kdo přinutil veverku šlapat. To jsou ti, co stojí na vrcholu pyramidy tohoto společenského systému. Zdánlivě to vypadá, že jsou to vyvolení. Ale protože jedni nutí druhé dělat to, co není jejich pravým účelem, ale vtažením do systému jim nic jiného nezbývá, tak vzniká na obou stranách pocit nenaplněnosti (z honby za něčím, co je falešné, jako ty papírové peníze).

Lidé zaměřeni na konzum a oddělující se od vesmírných zákonů jsou čím dál tím více unavenější (a je jedno zda ti nejbohatší, či chudší), čím dál tím více odtrženější od přírody, místo skutečných hodnot vyznávají falešné hodnoty. To vše je způsobeno penězi – jako dluhu na úrovni duchovní, neboť tvůrčí energie byla tímto způsobem zfalšována. Zfalšována ve smyslu, že nepodporuje aby duchovní potenciál člověka mohl materializovat v naší realitě.

Projevuje se tak další vesmírný zákon, který napravuje porušování ostatních vesmírných zákonů a to je zákon Karmy. Každá ekonomická krize, i ta dnešní krize má své příčiny a důsledky. Vlády a jejich zástupci horečně se snaží napravovat a látat stávající systém, ovšem důsledků a příčin jen v úrovni, která je materiální. A tak se bude opakovat zase buď války, nebo revoluce, do doby, než tato krize začne být řešena na úrovni spirituální. Úroveň spirituální by měla procházet všemi oblastmi lidské společnosti.

• Peněžní systém v budoucnosti – peníze jako dar

Krize, která nyní hýbe světem, je problémem, který je třeba řešit jak v každodenní praxi, tak pro budoucí období. Právě v tomto období bychom měli využít k nápravě další z vesmírných zákonů, což je Zákon nejmenšího úsilí (dělej méně-dosáhneš více:-) Tento zákon má tři složky:

1. Každý okamžik je takový, jak má být

2. Zodpovědnost – nevinit nikoho ze situace, ani sebe, ale vzít na sebe zodpovědnost za změnu toho, co se nám nelíbí

3. Každý problém je skrytou příležitostí

Celá současná krize nám ukazuje na PŘÍLEŽITOST a já věřím, že jsme se už poučili a tuto příležitost nenecháme zbrojařům naplnit válkami. Věřím, že změníme systém bez obětí na lidských životech a v souladu s vesmírnými zákony. V oblasti peněžní na systém „PENÍZE JAKO DAR“

Ve slově Dar = the present je obsažena přítomnost. A právě přítomnost je jediná možnost, jak být napojeni z naší reality na vesmírné vědomí, to je vesmírnou inteligenci. A pokud jsme napojeni na vesmírnou inteligenci můžeme maximálně využívat dalšího vesmírného zákona, to je Dharmy, sanskrtské slovo, které znamená ÚČEL ŽIVOTA. Zákon Dharmy říká, že jsme na sebe vzali fyzickou podobu, abychom na zemi naplnili určitý účel - talent, jímž obohatíme ostatní. V každém člověku je něco, co dokáže lépe než jiní na světě a každému takovému jedinečnému vyjádření určitého nadání odpovídají nenaplněné potřeby. Setkají-li se tyto nenaplněné potřeby s vyjádřením určitého talentu, dochází k jiskření, jehož výsledkem je bohatství. Vyjádřením talentu za účelem naplnění potřeb vzniká neomezené bohatství a hojnost. Dovedeme si vůbec představit, co za bohatství by vzniklo, kdyby každý z nás našel svůj účel a možnost ho vyjádřit? Já se domnívám, že bychom brzy měli společnost, která nepotřebuje ani telekomunikační prostředky, ani léky a léčení, ani nutnost se vykrmovat, ani společnost, která potřebuje represivní složky, vlády a všechnu tu matérii kolem.

V podstatě by nový systém měl obsahovat MOŽNOST každému člověku projevit jeho JEDINEČNOST.

A nový peněžní systém by měl podporovat tuto možnost ENERGIÍ, která je v souladu s vesmírnými zákony.

• Závěr - Peníze jako dar – ekonomický systém v souladu s vesmírnými zákony

Tento diskusní příspěvek je doložen návrhem jednoho z možných ekonomických systémů, kde peníze jsou jako dar a tak i tímto hledám podporu pro jeho uskutečnění, ale tak, aby systém byl v souladu s vesmírnými zákony. To jsou tyto:

• Zákon čisté potenciality (bytí v přítomnosti, těšení se z tvořivosti, nesouzení)

• Zákon dávání-přijímání (materiální i nemateriální, naše pravá podstata vychází z bohatství a hojnosti)

• Zákon karmy neboli příčiny a důsledku (ve vesmíru existuje dokonalý účetní systém a všechno prochází výměnou energie „má dáti – dal“)

• Zákon nejmenšího úsilí (Konečným stavem je, kdy člověk nedělá nic a dosahuje všeho, inteligence přírody funguje bez úsilí, bez tření, spontánně)

• Zákon úmyslu a přání (Tam, kde je pozornost, je i energie. Kvalita úmyslu upřeného na objekt pozornosti koordinuje nekonečné množství prostoročasových událostí, jejichž výsledkem je to co si přejeme, pokud jsme dodrželi ostatní vesmírné zákony)

• Zákon nepřipoutanosti (Připoutanost pramení z chudoby vědomí, neboť se vždy vztahuje na symboly. Odpoutání je synonymem pro bohatství vědomí, protože tam, kde je odpoutání, je i svoboda tvoření)

• Zákon Dharmy – účelu života (zkráceně, je to služba v lidstvu v souladu s vlastní jedinečností).

Jako pokračování tématu tohoto diskusního příspěvku by mohlo být i vize, jak by měl vypadat společenský systém, aby každému člověku byl vytvořen časoprostor pro naplnění jeho účelu. Včetně určení dopadů na takový společenský systém.

v Brně, dne 2.3.2009 vypracovala Ing.Vlasta Čudanová

Použité podklady:
 

a) Deepak Chopra, dílo: Sedm duchovních zákonů úspěchu (praktický návod k naplnění svých snů)

Vydavatel Pragma

b) Peníze jako dluh, video: http://video.google.com/videoplay?docid=-5235132603609670233

c) Důsledky „neustálého růstu“, video : http://video.google.com/videoplay?docid=8527248226048886347

d) Pozemšťané, video: http://video.google.com/videoplay?docid=2252588966161406164

e4s = 4 TOWERS obchodování s informacemi = Experience+Bourse+Fashion+Store

Experience: V této věži ukládány informace o produktech, službách, receptech, zkušenostech, dílech

Fashion: V této věži jsou informace z Experience zpracovány do podoby pro uživatele

Bourse: V této věži jsou hodnoceny informace z věže Experience a Fashion na základě poptávky (vzniká tedy skutečná hodnota oceněná v měně toho kterého státu)

Store: Obchodování ať už směnné anebo jakékoliv s tím, že se střetne poptávka ze Store vůči nabídce z Experience; v Bourse se pak vytváří výše hodnoty na účtu každého, který poskytl informaci do věže Experience.

Aby nevznikala lichva, je třeba, aby tento systém e4s byl spravován (zcela zdarma = za poplatky daňových poplatníků) vládami té které země. V podstatě by pracovníci tvořící správu a služby pro uživatele e4s byli stejnými účastníky jako všichni ostatní vkladatelé do věže Experince.

S tím rozdílem, že by byli kontrolovatelní (omezeni pravidly).

Tímto způsobem bychom zamezili tomu, že jsme s peněžním systémem stále zadlužování a pomohli bychom nejvíce k tomu, aby se svět mohl rozvíjet na základě občanských práv ducha (jeho zhmotnění v tvůrčí aktivitě podporované reálným oceněním její hodnoty) a nikoliv jen občanských práv těla a mysli. Systém je stavěn na vesmírných zákonech umožňujících dosáhnout toho, co chceme v souladu s užitkem pro ostatní.

Celý systém je možné ihned začít uskutečňovat, za pomoci investice cca 2,5 mil. Kč (+ ze zdrojů například z dotací EU pro Lidské zdroje) jako pilotní projekt a pak ho šířit do světa. Mám celý projekt popsán ve formě kroků a dílčích projektů. Pomozte mi najít investora a změňte se mnou svět.

Přínosy pro účastníky systému:

• V systému se každý může naučit jak využívat vesmírné zákony (tedy jak prospět sobě a druhým)

• Najít svůj účel podle toho, jaký zájem bude o nabízenou činnosti, případně spolupracovat s někým, jehož projekt nás nadchne, či vykonat službu, která je nedostatková a ceněná.

• Možnost spojovat projekty (náměty) do celých programů na inovaci společenského systému

• Podílet se (anketami) na referendu o tom, který společenský program se bude realizovat

• Časoprostor pro realizaci bude snadno předvídatelný pro to, že každý vloží ke své činnosti i zkušenosti o času, chybách a opatřeních proti vzniku chyb.

• Po zapojení územního celku do tohoto systému nastane možnost zabezpečit budoucí generaci tím, že každému narozenému dítěti bude založen účet, který bude narůstat podle toho, jak brzy se naučí využívat vesmírné zákony ke svému a společenskému prospěchu současně.

v Brně, revidovala dne 2.3.2009 Ing.Vlasta Čudanová

* * *

Další nové příspěvky do Všeobeckého Fóra Č.K. naleznete zde .