* * *

Příspěvek ze dne 24. 6. 2010

Parazitně-hostitelský vztah jako podmínka zdokonalování společnosti

V podmínkách prvobytně-pospolné společnosti, před vynálezem zemědělské výroby v době neolitické, nemohly parazitně-hostitelské podmínky ve společenství lidí existovat a fungovat, neboť všichni lidé museli sledovat bezprostřední kriterium přežití kořistnictvím na přírodních zdrojích, tj. přežívání lovem zvěře, ryb a sběrem plodů. Tato a další činnost, související s přežitím spotřebovala celodenní čas. Lidé prvobytně-pospolné společnosti nedovedli vyrábět zemědělské produkty a tvořit zásoby a přebytky s cílem dokonalejšího přežití v době nepříznivých přírodních a klimatických podmínek, jako později v neolitu a zejména chalkolitu pro naturální směnu a rozvoj obchodu. Základním konstrukčním materiálem bylo dřevo a kámen, základní technologií ruční otloukání do pěstního klínu nebo přizpůsobení do hole či oštěpu, respektive připevněním kusu klacku ve funkci topůrka ke kamenu se zabroušeným ostřím, čímž vznikla sekera nebo/a motyka.

Odtud podle historiků začíná období civilizace. Podle zdokonalování společenství lidí to byla etapa historicky přechodného období fungování třídních společností. Za oponou pak fungovaly neviditelné přírodní zákony a procesy formou fungování akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování lidstva, navazující na nejdelší etapu přírodně-konstrukčního vývoje člověka, na evoluční biologii. Hlavním efektem biologické evoluce pro zdokonalování lidstva byly lidské ruce jako nositelé fyzické práce a mozek jako velín veškerého myšlení a rozhodování ve všech oblastech společenské činnosti.

Založení a fungování třídních společností bylo dílem akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování společnosti a vynálezu zemědělské výroby, která byla schopna tvořit zásoby, přebytky a rezervy s bezprostřední podmínkou přežití přímých zemědělců, avšak i možného bezpracného přežití dominantních primátů, vedoucích skupin lidí, např. šamanů apod., kteří v sobě cítili schopnost ovládat ostatní společenství lidí. Ovládané společenství v nich nacházelo přirozenou autoritu. Byl to projev oddělování „duševně“ fungující společnosti, která se později, zejména v době chalkolitu, konstituovala přirozeným samovýběrem ve vládnoucí společenství lidí nad ovládaným společenstvím, aby se mohlo organizovaně bránit proti nepříteli, poznávat přírodní jevy, objevovat v nich přírodní zákony a využívat je ve prospěch lidstva s cílem dokonalejšího přežití a reprodukce. Základní poznávací formou bylo nejprve pozorování a zkušenosti.

Lidé, zabývající se vládnoucí, organizátorskou, organizační, vojevůdcovskou a podobnou činností museli nejprve uspokojit potřeby svého žaludku, osvobodit se od své závislosti na celodenní zemědělské fyzické práci založením parazitismu na fyzicky pracujících zemědělcích, kteří byli schopni již vyrábět přebytky a zásoby. Ze zemědělců a příslušníků jejich rodin se stávali postupně podřízení otroci. Fyzicky pracující třída společnosti tím začínala fungovat jako hostitelská společnost s původním a bezprostředním úkolem zabezpečit přežití vládnoucí společnosti. Na straně jedné se diferencovaně a se zpožděním zdokonalovalo kvalitativně i podřízené společenství lidí především v oborech své odborné působnosti, nikoli v oblasti fungování společensko-politického systému. Tím byly tlakem přírodních a ekonomických podmínek naplňovány záměry akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování a soustavy třídních společností.

Vykořisťování cizí práce nebylo cílem samoustaveného vládnoucího společenství nejsilnějších, ale prostředkem, podmínkou a faktorem akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování celého společenství. Kvantitativní zdokonalování (spolehlivější přežití) bylo podmínkou zdokonalování kvalitativního jakožto strategického cíle akcelerace evoluce a třídních společenství do té doby, dokud úroveň kvantitativního zdokonalování umožnila, aby zbyl čas a zájem o soustavné poznávání vyskytujících se jevů. Relativně vysoká úroveň dosaženého poznání celého společenství ve všech oblastech společenské činnosti se mělo stát podmínkou zpětné vazby na zdokonalování kvantitativního.

Kvantitativní zdokonalování má své omezené podmínky, založené na vlastnostech a schopnostech fyzické práce. Kvalitativní zdokonalování, založené na rozvoji a využívání vlastností a schopností lidských mozků, na rozvoji a využívání abstraktního myšlení, je relativně nekonečné. Z tohoto úhlu pohledu nebylo rozdělení společenství lidí na vládnoucí třídní společnost, zabývající se duševní činností, závislé na vykořisťování fyzicky pracující podřízené a vykořisťované společnosti cílem, ale prostředkem, podmínkou a faktorem akcelerace samovývojového a samoregulačního samozdokonalování nejprve společnosti vládnoucí, vybrané ke kvalitativnímu zdokonalování přirozeným samovýběrem.

Na základě pozitivního efektu zpětné vazby měla být se zpožděním zdokonalována i společnost ovládaná, manipulovaná a vykořisťovaná. Vzhledem k historickému předstihu duševního zdokonalování vládnoucí společnosti bylo vykořisťování nejen využíváno, ale i zneužíváno jednak k obohacování, jednak k historickému přesluhování kapitalismu vládnoucí společností, která si zvykla na bezpracný a blahobytný život a která považuje tento stav za konečný a neměnný. To si koneckonců myslely všechny vládnoucí společnosti třídních společností o svých formách společností.

Akcelerace evoluce neuměla jinak zdokonalovat lidskou společnost než nepřímo, tlakem přírodních, výrobních a společenských třídních podmínek na fungování společnosti, zejména formou konkurence mezi výrobci a vedením válek mezi státy, které nutily člověka aktivovat lidský mozek k hledání forem, prostředků, metod a podmínek k dosažení vítězství nad konkurenčním soupeřem a válečným nepřítelem na základě dokonalejších výrobních a pracovních nástrojů, avšak i dokonalejších bojových prostředků a munice.

Vládnoucí třídní společnosti nikdy neměly zájem o růst vzdělanosti celé společnosti, zejména v oblasti společensko-politické, která je oblastí dominantního společensko-politického mocenského fungování vládnoucí společnosti a jejího státu. Proto raději rozvíjejí hmotně spotřební společnost, která tvoří trh potravin a spotřebního zboží dlouhodobého užívání, v němž realizuje maximální až mimořádné zisky a odvádí pozornost od fngování vládnoucí společnosti. Tím rozvíjí hmotně-poživačný životní a plýtvavý životní styl společnosti. Objektivně se tato podřízená, avšak současná spotřební společnost na druhé straně nevměšuje do svých vlastních práv a povinností v oblasti řízení společnosti a státu. Funguje vědecko-technická revoluce, nefunguje však vědecká revoluce v oblasti ekonomického a společensko-politického systému řízení společnosti a státu. Vědecko-kvalifikační evoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti bude tuto nerovnováhu a deformaci napravovat. Koneckonců proto stále fungují a budou fungovat finanční, ekonomické a společenské krize a války jako výsledek zaostávání společnosti v oblasti společensko-politické, kde fungují subjektivní zájmy a cíle vládnoucí společnosti a rivalita mezi politickými stranami (což není „konkurenční vztah“). Kromě toho studium ekonomie na vysokých školách připravuje studenty na podnikatele a manažery kapitalismu bez aplikace fungování přírodně-historického, akceleračně-evolučního kvantitativně-kvalitativního zdokonalování společnosti.

Kvalifikační forma zdokonalování je pro historicky přesluhující kapitalismus „nebezpečná“ zejména sebeuvědoměním společnosti při hledání odpovědí na otázky „kdo jsme“, „proč jsme“, „kam spějeme“. Podřízená společnost zjistila, že již neměla být vykořisťována ať již s cílem obohacování vládnoucí společnosti, nebo s cílem jejího fungování formou konkurence a vedení válek. Rozvoj konkurenční a bojové síly a moci vládnoucích společností se stal vedle nevyužívání vědy v oblasti společensko-politického systému a zneužívání vědy v oblasti výzkumu, vývoje a výroby dokonalejších zbraní plošného ničení historicky vytvořených hodnot a hromadného zabíjení lidí, zdokonalování technologií válek mezi státy, další oblastí, fungující na základě vykořisťování podřízené společnosti. Tato oblast je hlavní a nejnebezpečnější deformací fungování vládnoucí společnosti. Po II. světové válce, využitím atomových zbraní s možností zničení života na planetě Zemi, vznikly objektivní podmínky pro založení vysoce kvalifikované společnosti, fungující na základě dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce v mozcích a oblastech společenské činnosti. Od této doby kapitalismus historicky přesluhuje. Nesmyslným rozvojem síly a moci vlastníků kapitálu a „jejich“ států jsou zneužívány peněžní prostředky, které měly být využity již na vytváření podmínek pro dominantní fungování vědy a vzdělanosti lidstva, na rozvoj fyzicky a duševně zdravé společnosti, na ochranu proti přírodním katastrofám, na odstranění chudoby „civilizovaného“ světa a dalších oblastí.

Podřízená část společnosti se stala v podmínkách začátků fungování třídních společností otroky ve vlastnictví otrokářů, jakožto první formy kapitálu, takže vlastně ani lidskou společností nebyla. Byla pouhou podmínkou, živým výrobním nástrojem (živým kapitálem) ,pro přežití a fungování otrokářů jakožto vládnoucí a ovládající společnosti. Pokud by vykořisťování bylo cílem fungování této společnosti, potud by nebylo ani nutné, aby se kvalitativně zdokonalovala i podřízená společnost, i když vykazuje všechny znaky sapientace jako vládnoucí společnost. Bylo by to v rozporu s vnitrodruhovým zdokonalováním společnosti s dominantním kvalitativním zdokonalováním společnosti, jakožto strategickým cílem fungování akcelerace evoluce a fungování třídních společnosti vůbec.

Nutnost kvalitativního zdokonalování celé společnosti vyplývá z podmínek fungování biologické evoluce, která byla vlastní všem příslušníkům rodu Homo sapiens sapiens. Právě tak jako jsme se stali lidskou společností, staneme se vysoce kvalifikovanou společností a nakonec součástí kosmické kvalifikované společnosti (na základě naplnění a splnění superstrategického cíle fungování vysoce kvalifikované již netřídní a kvalifikací sjednocené společnosti), i když v současnosti je to science fiction, aby se mohla stát později realitou (pokud zbude čas do příchodu nadcházející doby ledové). Vzhledem k tomu, že kapitalismus funguje kriteriálně kvantitativně, zaostávají společenské vědy historicky za vědami přírodními a technickými, z čehož vyplývá i dominantní fungování kapitalistické společnosti konkurencí mezi výrobci a válkami mezi státy.

V současných podmínkách historického přesluhování kapitalismu je společnost „pro sebe“ i státem, takže si přivlastňuje nejen ekonomickou a státní suverenitu, ale i podmínky přežití společnosti, které jsou pro ni podmínkami tvorby zisků a jejich transformací v kapitál, fungující parazitní a vojensko-policejní silou a mocí. Dominantním fungováním kapitál-ziskového organismu bylo fungování vědecko-kvalifikační revoluce podmaněno. Na tomto základě kapitalismus od konce II. světové války historicky přežívá.

Podle pozitivního efektu zpětné vazby akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování vládnoucí společnosti se měla postupně kvalitativně zdokonalovat, byť i se zpožděním, podřízená společnost. Tím se měly v průběhu historicky přechodného období fungování třídních společností naplnit a splnit podmínky dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti a založení jí odpovídající vysoce kvalifikované společnosti. Proto mělo být kvalitativní zdokonalování již dominantním faktorem společenského zdokonalování v současnosti. Zatím zůstává efektem zprostředkovaného a nepřímého fungování akcelerace evoluce a přechodné soustavy třídních společností. V tomto smyslu byla soustava fungování třídních společností etapou nutně přechodnou od biologické evoluce přes zmíněné fungování akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování k budoucímu dominantnímu fungování vědecko-kvalifikační revoluce a celé společnosti.

Akcelerace evoluce musela fungovat funkčně, tj. vč. vykořisťování, konkurence a vedení válek, které byly nejúčinnějším a mnohostranným tlakem na vytváření podmínek kvalitativního zdokonalování. Rozdělení společnosti sice nabylo efektu dělby práce, i když dělbou mezi duševní a fyzickou prací nebylo, neboť v rámci fungování třídních společností společnost otroků ani společností nebyla, ale soukromým vlastnictvím, „nástrojem s duší“ (Aristoteles). Důležité bylo, že rozdělení společnosti efekt dělby práce mělo a že soukromé vlastnictví podmínek přežití (kapitálu) bylo bezprostřední podmínkou vykořisťování fyzické práce a zprostředkovanou podmínkou kvalitativního zdokonalování. (I současní studenti vysokých škol v produktivním věku jsou rovněž osvobozeni od fyzické práce a k přežití pobírají stipendium. Připravovaná reforma vědy a vysokého školství je v rozporu se strategickým cílem dominantního fungování vědecko-kvalifikační společnosti.)

Rozdělení společnosti bylo podmínkou založení soukromého vlastnictví podmínek přežití, přivlastňování efektů výroby a vykořisťování. V eneolitické zemědělské výrobní revoluci nebylo možné zdokonalovat lidskou společnost jinak než na základě parazitování na podřízené společnosti „pro společnost“ a na základě přisvojování si produktů přírody. Parazitismus fungoval metodou „na úkor“ a „bez ohledu na“ negativní účinky vykořisťování na hostitelské společnosti „pro společnost“. (V dané pozdní době kamenné neexistovala rozvinutější dělba práce a peníze. Naturální hospodářství v rámci uzavřených měst a přilehlých vesnic se začínalo rozvíjet. Vlastnictví otroků otrokáři bylo jedinou možnou formou akceleračně-výrobního vztahu. Tento vztah se postupně měnil na volnější poddanství a robotu v podmínkách feudalismu a na ekonomicky donucovací vztah mezi oběma společnostmi v podmínkách fungování řádného kapitalismu. Soukromé vlastnictví kapitálu (nikoli jakékoli soukromé vlastnictví) a vykořisťování je již hypoteticky překonáno vysokou úrovní přežití a kvalifikace společnosti.

Kapitál jakožto cizopasník, zanesený do společnosti akcelerací evoluce, bude v podmínkách dominantního fungování vysoce kvalifikované společnosti substituován vědou, která je nedílnou součástí vlastností a schopností lidských mozků. Věda funguje formou rozvoje, osvojování, využívání společenského poznání na své zdokonalování. Dominantní fungování vědy bude efektem strategického cíle akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování společnosti, která na základě evoluční biologie navázala na několika milionovou etapu zdokonalování hominidních mozků. Lidské mozky jsou nejdokonalejší hmotou, vytvořená nejdokonalejšími vlastnostmi a schopnostmi přírody, neboť založila podmínky mnohotvárného života a krásami přírody, které byly zhudebněny národními skladateli, ať již to byl Kde domov můj, Z českých luhů a hájů nebo Ódou na radost, nebo básníky do veršů 1. máje, Kosmických písní pod. Stejně jako příroda sama jsou lidské mozky a věda schopny vidět fungování neviditelných přírodních a společenských zákonů, vidět hluboko do minulosti a za obzor budoucnosti. Věda, stejně jako její nositel - lidský mozek budou míst shodné pozitivní vlastnosti a schopnosti a v tomto smyslu bude i nositelem vysoce kvalitních lidských hodnot. Kapitál, který je parazitem na těle a duši společenství lidí, na přírodě a jejím životním prostředí, nemusí kromě přežití sledovat žádné jiné „hodnoty“, neboť je závislý na svém hostiteli, kterého nakonec zadusí.

Místo konkurence mezi kapitály a jejich vlastníky s cílem přežití bude využívána spolupráce a alternativní metody přístupu k poznávání přírodních a společenských jevů, zákonů a procesů s cílem poznávání a přežití. Kapitál a jeho vlastnická společnost cizopasí na vědě a lidských mozcích s cílem zvýšení konkurenční schopnosti výroby, vojensko-mocenského předstihu států před ostatními s cílem vítězství ve válkách mezi státy a realizace s tím souvisejících kvantitativních efektů.

Věda a kvalifikace se stanou dominantním faktorem zdokonalování společenské činnosti. Vědě a kvalifikaci proto patří integrace a globalizace společenského zdokonalování. Stane se nástrojem odstranění podstatných rozdílů v úrovni ekonomického a kvalifikačního rozvoje lidské společnosti a států, avšak i antagonistických rozporů mezi zeměmi, státy, národy, rasami a světonázorovým vyznáním lidstva. Organické rozpory mezi vědci, respektive v kvalifikované společnosti budou hnací silou vědeckého poznávání. Věda je tolerantní k nedostatkům při hledání pravdy, nikoli však k jejímu zjednodušování, zneužívání a manipulace nevědomou společností. Společenským výběrem (volbami) nikoli kapitálově nejsilnějších, ale nejkvalifikovanějších lidí s pozitivním myšlením bude v podstatě překonáno zdokonalování společnosti přirozeným výběrem.

Současná finanční a ekonomická krize je atributem fungování rozšířené ekonomické reprodukce kapitalistického typu. Tak jako předchozí světové války a světová ekonomická krize, tak i současnou světovou finanční a ekonomickou krizi způsobili přímo a nepřímo vlastníci kapitálu a manažeři kapitalismu. Náklady jejich řešení nesla opět podřízená a ovládaná společnost Tuto krizi nelze vyřešit natrvalo kapitalistickými formami (růstem konkurence a využitím válek) a metodami (vykořisťováním). Přijde další ekonomická krize. Světová válka všehozničení, která není vyloučena, bude však poslední.

Současnou světovou krizi a možnou světovou válku lze vyřešit pouze zakládáním podmínek dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti a jí odpovídající vysoce kvalifikované společnosti lidí mnohonásobné sapientace.

Zaslal: Ing. Zdeněk Souček

* * *

Příspěvek ze dne 4. 6. 2010

K základnímu antagonistickému rozporu fungování současného kapitalismu

Koncem II. světové války vznikly v hlavních oblastech společenské činnosti (zejména pak v oblasti společensko-politického systému) ekonomicky a kvalifikačně dominantních zemích (USA, Velká Britanie, SSSR, Německo, Japonsko a další avšak menší země zejména západní Evropy), objektivní podmínky dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce a jí odpovídající vysoce kvalifikované společnosti. Reálnými podmínkami se stala „pouze“ vědecko-technická revoluce v souvislosti s nutností technicko-technologické intenzifikace ekonomického růstu na základě maximálního využívání vědecko-technické revoluce. V ekonomicky a kvalifikačně nejvyspělejších zemích objektivně vyzrály podmínky překonání jednak akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování společnosti, jednak fungování přechodné soustavy třídních společností. Použití atomové zbraně bezprostředně po skončení II. světové války v Evropě nad dvěma japonskými městy Hirošima a Nagasaki dne 6. srpna 1945 jakožto zbraně plošného ničení historicky vytvořených hodnot, hromadného zabíjení lidí a zamoření životního prostředí, bylo v rozporu zejména se strategickým cílem fungování akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování lidstva. Vztah mezi objektivními reálnými podmínkami rozvoje a využívání, avšak i zneužívání vědecko-technické revoluce především v oblasti vojensko-mocenského komplexu na straně jedné a hypotetickými podmínkami nutnosti vyžívání již komplexní vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti, zejména pak v oblasti společensko-politického systému fungování kapitalismu na straně druhé, vytvořil situaci historického přesluhování kapitalismu, respektive ucelené přechodné soustavy třídních společností, kam kapitalismus patří. Zatímco vědecko-technická revoluce je spojována pouze s maximálním kvantitativním „zdokonalováním“ kapitalismu s cílem růstu maximálních zisků, vědecko-kvalifikační revoluce bude kvantitativní rozvoj společnosti optimalizovat. Maximalizovat bude rozvoj vědy a kvalifikace společnosti s cílem naplnění a splnění strategického (založením vysoce kvalifikované společnosti) a superstrategického cíle zdokonalování společnosti (opuštěním planety Země).

Z fungování biologické evoluce a akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování, smysl lidského bytí a jeho funkce, životní poslání člověka, musí vycházet a respektovat přírodně-historické zákonitosti fungování jednak etapy evoluční biologie, zejména pak lidského mozku do vzniku Homo sapiens, jednak etapy akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování člověka a společenství lidí od neolitické zemědělské výrobní revoluce. Z nich vyplývá, že nejobecnějším životním cílem a smyslem existence člověka je kvalitativní zdokonalování, nebo chceš-li rozvoj všestranné vzdělanosti, rozvoj a využívání pozitivních vlastností a schopností lidských mozků, fungování formou pozitivního efektu zpětné vazby na celou společnost, na přírodu a její životní prostředí. Podmínkou kvalitativního zdokonalování je pak zdokonalování kvantitativní (uspokojováním potřeb lidského žaludku s bezprostředním cílem podstatného osvobození od fyzické práce).

Akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování, jejíž strategickým cílem bylo a zůstává kvalitativní zdokonalování člověka a společenství lidí, fungovala prostřednictvím a formou fungování přechodné soustavy třídních společností (otrokářství, feudalismu a kapitalismu).

Hlavní metodou svého fungování byl nepřímý výrobně-ekonomický tlak akcelerace evoluce na vládnoucí společenství lidí („pro sebe“). Tato část společenství lidí se v podmínkách pozdní doby kamenné samovybrala ke kvantitativně-kvalitativnímu zdokonalování, čímž se oddělila k vlastnímu soukromému kvantitativně-kvalitativnímu zdokonalování a současně rozdělila společenství lidí na vládnoucí a podřízené, manipulované a vykořisťované. Vládnoucí část společenství lidí fungovalo jednak konkurencí mezi výrobci, jednak formou konkurence mezi společensko-politickými systémy států, povýšenou na vedení válek mezi vojenskou mocí tvořících se států. Ekonomický a vojensko-mocenský tlak vedl k vynálezectví dokonalejších pracovních a bojových prostředků, k maximalizaci ekonomického růstu a ničivé účinnosti válek s cílem vítězství, přežití, reprodukce a kvantitativně-kvalitativního zdokonalování nejprve vládnoucí a nepřímo a se zpožděním i podřízené společnosti.

Podřízená společnost, jakožto hostitelská společnost parazita, byla podmínkou fungování vládnoucí společnosti. Parazitně-hostitelský vztah mezi oběma hlavními společnostmi byl naplňován metodou „na úkor“ a „bez ohledu na“ negativní účinky fungování vládnoucí společnosti na společnost podřízenou, na přírodu a její životní prostředí. Maximalizace ekonomického růstu, hmotného obohacování a ziskových efektů válek plodily ekonomické a společensko-politické krize a války. Krize a války vytvářely revoluční situaci ve vykořisťované a podřízené společnosti s cílem společensko-politických zvratů a založení podmínek pro fungování dokonalejšího třídního společensko-politického systému. Byly katalyzátorem hmotného obohacování a zdokonalování vládnoucí společnosti.

Dominantní úloha v soustavě podmínek a faktorů fungování současné kapitalistické ekonomiky, jakož i společenskopolitického třídního systému, připadá kapitál-ziskovému organismu, zejména pak kapitálu, kategorii zisku a jeho soukromým vlastníkům. Zatímco kapitál funguje cizopasnou silou a metodou „na úkor“ a „bez ohledu na“ více či méně podstatné negativní účinky fungování tohoto organismu na společnost vznikem ekonomických krizí a vedením válek na podmínky přežití zejména podřízené společnosti, avšak i na negativní účinky vítězné války na společnost poražené země, na přírodu a její životní prostředí, na rozvoj a využívání vědy a kvalifikace, ekonomickou a státní suverenitu, palivo-energetické zdroje a surovin, na životní prostředí, jakožto podmínek přežití nejen lidského druhu, ale i živočišné a rostlinné říše. Kategorie zisku, jakožto mozek kapitálu sleduje funkci kritéria ziskově efektivního vynakládání kapitálu ve prospěch vlastníka kapitálu a jeho mateřského státu. Kriteriálně funguje soukromovlastnicky, jednosměrně ve prospěch vládnoucí společnosti „pro sebe“. Vlastník kapitálu myslí mozkem kategorie zisku a chová se parazitní silou a mocí velikosti soukromého vlastnictví svého kapitálu. Jakožto soukromý vlastník kapitálu vlastní podmínky rozšířené ekonomické reprodukce výroby a zisků. Je „velínem“ (mozkem) fungování celého kapitál-ziskového organismu. V oblasti společensko-politické makrostruktury vytváří prostor a podmínky mechanismu fungování kapitál-ziskového organismu a objektivně tím i akceleračně-evolučního kvantitativně-kvalitativního samozdokonalování společnosti.

Společensko-politické krize jsou podle akcelerace kvalitativního zdokonalování objektivně progresivní etapy vývoje třídních společností a jejich ekonomik, v nichž se řešil základní antagonistický rozpor fungování dané třídní společnosti. Krize byly a jsou faktorem zkušenosti a poznání podmínek nutnosti zvratu k vyšší kvalitě třídních společností. Vzhledem k tomu, že nedocházelo (a ani docházet nemohlo) k dominantnímu fungování vědy a kvalifikace jako prevence vzniku ekonomických a společensko-politických krizí, docházelo v průběhu revoluční krizové situace k ozbrojeným revolucím, které byly formou akceleračně-evolučního zvratu k založení dokonalejší třídní společnosti. V těchto zvratech šlo o nutnost uvolnění pozitivních vlastností a schopností lidských mozků s cílem dosažení a využívání vyšší úrovně společenského poznání, vítězství nad zastaralým ekonomicko-výrobním způsobem a mocenskými podmínkami fungování vládnoucí společnosti. Krize jsou projevem převládajícího fungování samovývojových a samoregulačních a samozdokonalovacích přírodně-historických procesů (při neexistenci nebo nevyužívání společenského poznání v oblasti řízení, kontroly a regulace ekonomických procesů). Jsou proto vlastní třídním společnostem, v nichž dominantně nefunguje nebo se nevyužívá vysoké úrovně kvalifikovaného společenského poznání zejména v oblasti ekonomické mikrostruktury.

Převládají samovývojové a samoregulační procesy akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního samozdokonalování , neboť jsou to funkční vlastnosti a schopnosti přírodně-historických zákonů zdokonalování lidstva. Kapitál-ziskový organismus jakožto cizopasník, propůjčený akcelerací evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování lidstva od fungování přírody, není způsobilý zdokonalovat společnost bezprostředně a maximálně vědecko-kvalifikačně. V podmínkách fungování třídních společností se však nikdy nevyužívá a nemůže využívat vědecké řešení, neboť věda v třídních podmínkách není dominantní podmínkou ekonomického růstu a společenského zdokonalování. Vlastníci tohoto organismu si proto podmaňují fungování vědy a kvalifikace formou „pronájmu“ kvalifikovaných lidských mozků, které pak využívají (v oblasti ekonomické mikrostruktury), nevyužívají (v oblasti společensko-politické makrostruktury) a zneužívají (v oblasti vojensko-mocenského komplexu) podle bezprostředních kriterií ziskové efektivnosti a zprostředkovaného akceleračně-evolučního kvalitativního samozdokonalování lidstva.

Po II. světové válce však vyzrály podmínky pro založení vysoce kvalifikované společnosti na základě již dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ lidských mozcích a oblastech společenské činnosti, zejména pak ve společensko-politické makrostruktuře. Vynálezem a použitím atomových bomb nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki již po skončení II. světové války v Evropě (6. srpna 1945) jako zbraní hromadného zabíjení lidí a plošného ničení hodnot za účelem přerozdělení již rozděleného světového trhu, kapitalismus nejen vynalezl způsob, aby se omezený trh planety země rozvíjel nekonečnými válkami donekonečna a na tomto základě historicky přežívá. Dominantní kvantitativní fungování kapitalismu formou konkurence mezi výrobci a vedení válek mezi vojensko-mocenskými výrobními komplexy států historicky přesluhuje rozvojem ekonomického a zejména vojensko-mocenského výrobního komplexu. Konkurence v oblasti výroby a společensko-politických systémů fungování světovými krizemi a válkami již přestaly být podle akcelerace evoluce podmínkou kvantitativně-kvalitativního zdokonalování.

Vzhledem k tomu, že ekonomické krize a války mezi státy jsou v podmínkách fungování třídních společností vč. kapitalismu atributem fungování společensko-politického mocenského systému, nelze je v daných společnostech, vč. kapitalismu, odstranit, léčit, řešit apod., neboť těmito formami aktivit fungují. Na rozdíl od forem fungování třídních společností, fungujících podle akcelerace kvantitativně-kvalitativního zdokonalování lidstva, může být kapitalismus, jakožto poslední třídní společnost, překonán pouze vytvářením podmínek dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce a založením jí odpovídající vysoce kvalifikované společnosti. Společnost se musí vybavit nejprve dostatečně značnou zkušeností a vysokou úrovní společensko-politickou kvalifikace. Sílu této kvalifikace musí pak využít zejména ve volbách a v orgánech řízení společnosti a států.

Dominantní fungování vědy a kvalifikace je funkcí lidského mozku, který nepotřebuje ke svému fungování jak fungování akcelerace evoluce, tak třídních společností, vykořisťování a soukromé vlastnictví podmínek přežití (kapitálu), ale rozšířenou reprodukci sama sebe, tj. trvalé vytváření podmínek vlastního kvalitativního sebezdokonalování společnosti na základě všestranné spolupráce uvnitř a mezi státy. Nevyžaduje využívání metod utajování a špionáže, ale naopak vzájemnou výměnu informací, výsledků výzkumu a vývoje, spolupráci a koordinaci činností s cílem koncentrace prostředků a mozkových kapacit při řešení hlavních prioritních úkolů společnosti pro dosažení strategického a superstrategického cíle vysoce kvalifikované společnosti. Integrace a globalizace nepatří kapitálu, ale vědě, společenskému poznávání a spolupráci.

Dominantní fungování vědy překoná základní formy fungování vlastníků kapitálu formou konkurence mezi výrobci, mezi politickými stranami a konkurencí mezi společensko-politickými systémy států povýšenou na vedení agresivních válek mezi státy s cílem vítězství a realizace jeho efektů. To současně znamená, že výše neznačné formy fungování kapitalismu konkurencí mezi výrobci a vojensko-mocenskými výrobními komplexy zemí, jakož i z těchto forem fungování vyplývající ekonomické krize a války musí být překonány spoluprací a dohodou o včasném předcházení mezinárodních rozporů a sporů. Některých vojenských prostředků však bude využito při pronikání do vesmíru a proti nebezpečným asteroidům jako prevence proti možnému nepřežití společnosti.

Z výše uvedeného lze konstatovat, že hlavním antagonistickým rozporem současného historicky přežívajícího kapitalismu je rozpor mezi dominantním fungováním kapitál-ziskového organismu a podmaněným fungováním vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti. Tento rozpor vyplývá z historického přesluhování třídních společností vůbec a kapitalismu zvláště, který v současných podmínkách funguje již deformačně, disproporčně a devastačně s negativními účinky fungování, včetně možného nepřežití lidstva objektivně připravovanou III. světovou válkou. Současnou a další možné světové ekonomické krize a války lze definitivně vyřešit urychleným zakládáním podmínek dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce a podmínek založení vysoce kvalifikované společnosti. Tím padnou jakékoli pesimistické scénáře o našem nepřežití, jako tomu bylo o mnohých předcházejících civilizacích.

Antagonistické rozpory ve fungování předcházejících třídních společností byly překonávány třídními ozbrojenými revolucemi Nikdy však nebyl překonán hlavní rozpor mezi podmínkami dominantního kvantitativního a podřízeného kvalitativního zdokonalování třídních společností. Síla ozbrojených revolucí, jako řešení antagonistických rozporů každého třídního společensko-politického, ať již otrokářského, feudálního nebo kapitalistického systému, byly faktorem revolučního zvratu v novou dokonalejší třídní společnost. Překonán bude i základní antagonistický rozpor vyspělého kapitalismu, ovšem vědecko-kvalifikační revolucí, neboť po kapitalismu nenastoupí další třídní společnost, ale vysoce kvalifikovaná společnost. Kapitalismus bude překonán současně s akcelerací evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování, neboť její metoda nepřímého tlaku na kvalitativní zdokonalování již nestačí jak s hlediska tempa, tak úrovně kvalitativního zdokonalování. Bude to akcelerace akcelerace kvalitativního zdokonalování, tj. revoluce v lidských mozcích a ve všech oblastech společenské činnosti.

Životní styl podřízené společnosti, který je v současném historicky přesluhujícím kapitalismu podřízen fungování kapitálu, bude v podmínkách fungování vědecko-kvalifikační společnosti zaměněn novou kvalitou, založenou na naplňování, rozvoji a využívání všestranného a soustavného poznávání a osvojovaném vzdělávání, na rozvoji a využívání vysoké úrovně kvalifikace jako podmínek rozvoje pozitivních vlastností a schopností lidského mozku, vlastního kvalifikovaného myšlení a rozhodování, na renesanci lidských hodnot, obohacených o historické zkušenosti a poznání minulosti a budoucnosti. Kvantitativní zdokonalování společnosti bude racionálně optimalizováno na základě spolupráce uvnitř a mezi státy.

Společnost je povinna izolovat a potlačovat zrůdné vlastnosti a deformace v myšlení a chování části společnosti, konkrétně pak společnosti „pro sebe“, nabyté dlouhodobým historickým samovývojem a samoregulací třídních společností, zvláště však poslední, kapitalistické společnosti, např. v touze po moci nad společností, nad lidmi, po nadvládě, po své nadřízenosti nad ostatní části společnosti, po manipulaci nedostatečně vědomé části společnosti, po neomezené síle a moci soukromého vlastnictví kapitálu, po vojensko-politické moci, po zastrašování a zabíjení, pohrdání příslušníky jiné společnosti, barvy pleti, národnosti, rasy, náboženského vyznání apod.

Hlavním úkolem pro naplnění smyslu života lidské společnosti však bude vytvořit podmínky dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce a jí odpovídající vysoce kvalifikovanou společnost. Současně bude nutno vytvořit a respektovat plnění podmínek pro kvalifikované preventivní řešení všech sporných mezinárodních problémů, aby životní styl společnosti byl spokojeným životem vysoce kvalifikovaných lidí, neboť v poznání jsou skryty podmínky lidství.

Zaslal: Ing. Zdeněk Souček

* * *

„Svět není nebezpečný kvůli zlým lidem, ale kvůli těm, kteří s tím nic nedělají.“

Albert Einstein – vědec, fyzik, filosof, který má dnešnímu světu co říci, a to ve všech vyjmenovaných oborech své činnosti

Náš svět je plný různých lidí. Lidí odlišných charakterů, vlastností, postojů a názorů. Nemyslím však, že by tato mnohost byla na škodu věci. Je přece dobré, že ne vždy s námi ostatní lidé souhlasí. Je výborné, že můžeme zažívat názorovou pluralitu (různorodost), která je nezbytná k formování sofistikovanějších záměrů. Nesouhlas, názorová pluralita ovšem nesmí být nástrojem mocenských a materiálních bojů, kterých jsme svědky! Vždyť, jak je psáno výše, může nám více než dobře sloužit.

Jak ale lidi motivovat k ušlechtilým debatám, za které dnes sklízíme spíše výsměch? Co je třeba udělat proto, aby lidé začali chápat skutečný potenciál morálních, příp. duchovních hodnot?

Začněme motivací. Ta je totiž nutná, je hnacím motorem každého z nás. Pomáhá nám odpovědět na otázku „Proč?“. Je velice těžké skutečně dlouhodobě motivovat lidi a je ještě těžší univerzálně motivovat celou pluralitní společnost. V USA za 2. světové války převládal tzv. freudismus, tedy názor (učení), že osobnost člověka se vyvíjí již v raném dětství. Dnes je dokázáno, že je to z 20ti až 40ti procent pravda. Ať již více či méně, je to stejně celkem slušné číslo, se kterým lze pracovat. Je také známo, že mladý člověk se snáze přizpůsobuje nežli ten starší. Proto zkusme informovat mladé lidi o problémech, kterým čelíme a nejspíše budeme čelit, ještě předtím, než narazí na odmítavý postoj starších (ba i některých rodičů). Proč také nezačít ve velmi útlém věku? Přiznávám, že řada věcí bude dětem a mladým lidem jistě hodně vzdálená, ale nechceme je přece „unudit“, nýbrž fascinovat – např. otázkami, co je to výzkum, jak mu mohou prospět, až přijde jejich čas. Bylo by dobré sdružovat mladé lidi podobných ambicí, a to i na nadnárodní úrovni. Lidi, kteří jsou ochotni jít „přes překážky ke hvězdám“ (jak praví jedno přísloví). Je jich možná málo, ale důležité je, že jsou. Je třeba konečně a vážně začít také s mravní výchovou, která se bohužel přímo z rodin začíná vytrácet (a která by v rukou demokracie nemusela být přežitkem).

Pokud tedy začneme takhle brzy (a budeme-li dobře pokračovat), budoucnost se bude pozvolna plnit nesobeckými lidmi, kteří budou chtít přispívat k ušlechtilému směřování společnosti.

Vraťme se nyní k úvodnímu citátu. Proč není svět nebezpečný kvůli zlým lidem? Třeba proto, že vždy existovali a existují dobří lidé. Vím, nežijeme v pohádce, kde dobro většinou vítězí nad zlem (dnes je to spíše naopak). Ale dobří lidé vždy měli, mají a budou mít více pochopení pro druhé, a tím i větší soudržnost, která je jejich velkou výhodou (neříkám zbraní!). Proto pro ně svět nemusí být kvůli zlým lidem nutně nebezpečný. A budou-li chtít něco dělat? Můžou narazit na odpor zlých lidí, to je fakt, a není to bohužel jen výjimka. Proto je důležité dát vzniknout společenství, za kterým stojí více lidí. Lidí schopných postavit se jeden za druhého, jako dávní rytíři či Dumasovi mušketýři se známým heslem: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Možná teď trochu přeháním, možná také ne. Mnoho lidí místo toho, aby se nad společností, či spíše možná nad sebou samými, zamyslelo, o člověku standardně prohlásí: „To je velkej idealista,“ a dále už nad problémem třeba ani neuvažují. Nevědí jak dál? Nechce se jim, protože jsou znechuceni soudobou společností? Uvědomme si však, že s těmito „ideály“ nelze nikam dospět. Proto přemýšlejme a uvažujme se zdravým pozitivizmem. Prosazujme ideály, třeba přes nepochopení druhých. I já věřím, že „Jednou budem dál,“ jak řekl v jednom ze svých proslovů Václav Havel, náš bývalý prezident. Kdy to bude a jak dlouho to bude trvat, závisí, překvapivě, pouze na nás…

Na závěr si ještě dovolím malou parafrázi: „Svět bude bezpečnější, až pro to více lidí bude něco dělat. Najděme a podpořme společně to “něco“!“

Zaslal: Patrik Čermák

student

* * *

Příspěvek ze dne 6. 4. 2010

Pojďme přece jen hledat trochu opodál

Už dlouhou řadu let se pokouším pochopit zákulisí lidských trampot, bolestí a katastrof, k nimž většinou následně hledáme velmi neuvědoměle povrchní scénáře a pokoušíme se s primitivními nástroji, jako je náboženství, psychologie, sociologie či politologie, objevit jejich zákonitosti. Chceme řešit problémy, ale stále chodíme jen kolem horké kaše, luštíme jen tajenky důsledků, aniž jsme schopni se v balastu žvanění a nepravdivých popisů skutečnosti ponořit k faktickým příčinám. S nepořízenou odcházejí do propadliště dějin zapálení iracionální věrozvěstové všeho druhu, zklamal i chladný racionální intelektualismus, do záhrobí se noří i moderní recept na všechno – politika. Lidé přestávají věřit čemukoli, začínají žít bezobsažný a bezduchý život orientovaný pragmaticky na pouhé požitkářství a únik ze světa, který podle nich nemá žádný hlubší smysl. Žiju už dlouho jako nenápadný, mlčící poustevník - pozorovatel uprostřed civilizačního chaosu a nevědomí, málokdy se však setkávám s hledajícími jedinci, kteří spíš než vědí, hodně tuší. Zato o tzv. vědoucí žvanily není nouze. Skok do nám neznámé a scestně chápané demokracie a svobody bez řádu jim otevřel brány dokořán, aby svou nevědomostí zaneřádily společenské vědomí v tomto dolíčku uprostřed Evropy ještě víc, než tomu bylo v éře komunistických zaklínadel.

Musím přiznat, že (ač věčný optimista) mám na bedrech jakýsi tíživý smutek. Je to tíha nastřádaných kamínků v celoživotní mozaice zkušeností, které ve mně zasypaly klukovské ideály o lidské spravedlnosti, úctě a vzájemnosti. A ač vím, že svět se otáčí docela jinou rychlostí, než jsme schopni vnímat, a unáší lidské Já jako věčně přepíraný hadřík na nekonečné prádelní šňůře poznání, je mi přesto smutno. Z toho, že už nejméně (historií dokladovaných) 2000 let se všechno stále jen s jinými nálepkami a v jiných kulisách opakuje, aniž by to ve vývoji znamenalo posun k nějaké pozitivnější kvalitě. To mne z hlediska současného sebehodnocení lidstva šokuje, protože současný stádní člověk (i ve svých špičkách) zaujatý svou osobnostní stránkou není ochoten připustit, že jeho animální bytost, oslavující jen osiřelou, a tím nebezpečnou rozumovou složku své potenciálně vrozené inteligence, zůstal i přes neustále se rozšiřující úroveň tzv. vzdělanosti stejným živočichem, jakým byl už před mnoha staletími. Jeho vývoj k sebeuvědomělé bytosti, používající k životu všechny tři základní složky své potenciálně přítomné inteligence, obecně nepokročil ani o píď. To je také hlavním kořenem zla.

Podle mne jde o hlubokou nevědomost člověka o sobě samém v kontextu s vnějším světem, v němž se pachtí za šílenými představami vlastní egoistické mysli, umocněnými nekonečnou řadou předsudků a animálních sugescí z minulosti a uloženými v kolektivním vědomí lidstva. Ač zde určitý čas vládl strach z pouhého přežití, vystřídaný bohabojností a posléze už jen teoretické obavy z umělých (člověkem vymyšlených a manipulovatelných) společenských zákonů, dodnes se tenhle živočišný půlčlověk nedotkl zákonů, které má zakódované ve vlastním vědomí. Lidově se jim říká svědomí. Žádné verbálně sdělované a povrchní myslí přijímané filosofie či etické kodexy nemohou totiž člověka postavit na úroveň skutečně vědoucí bytosti – stále zůstává jen odevzdaně věřícím tvorem, který osciluje mezi dvěma póly duálně viděného světa, v němž se nevědomě přiklání tu na stranu dobra, tu na stranu zla. A každá víra je „cezená“ jen přes osiřelé a nedokonalé lidské myšlení. Pouze vědomá a celospolečensky vymáhaná kultivace všech potenciálně přítomných struktur inteligence (rozumové, emoční a spirituální) může člověka povýšit do stavu kosmických bytostí, kam se v posledních desetiletích často tak rád bezdůvodně stylizuje.

Člověk si dodnes neuvědomil, že skutečný svět není rozdělený na nějaké tzv. vědecké a náboženské, nebo chcete-li materiální a duchovní protiklady, s nimiž si může každý dle své falešné víry nakládat po svém, ale že tyto dva fenomény tvoří společné jádro celého kosmického bytí. Člověk většinou obsáhl ve svém vědomí jen volnou, ale nesmírně prázdnou a povrchní část myšlení, do níž naakumuloval spoustu předsudků a nepravd a podpořil je osobními touhami plnými falešného chtění. Také jeho pracně kultivovaný emoční svět, převálcovaný materiálním blahobytem, zchudl a degeneroval, a schopnost sebeuvědomění a porozumění sobě samému takřka zmizela z jeho slovníku.

Mám tristní zkušenosti. Setkal jsem se v životě s mnoha namyšlenými chudáky, kteří ač neuměli ovládat sebe, předváděli „bohatství svých myšlenek“, s nímž chtěli vládnout nebo alespoň radit druhým, setkal jsem se s mnoha totálními slepci, kteří ač na krok neviděli, chtěli ostatní vyučovat o cestě životem nebo vymýšleli šílené koncepce rozvoje (aniž kdo z nich byl schopen domyslet, kam až může sahat takový rozvoj a kde už začíná destrukce). Ve špičkách společnosti, která je vždy ovládána takovými zakomplexovanými karikaturami lidství, jsou tyto lidské zrůdičky v naprosté přesile, a tak není šance, že by se odtud ozval směrem do lidských stád jediný hlásek, který by varoval nebo alespoň způsobil trochu pozornosti ve jménu skutečného stavu lidství. A děsivě rozplemeněný svět médií ponořený do ekonomické závislosti a poplatnosti chrlí šílenosti, nebezpečné nepravdy a patologické vzory, jen aby se zavděčil chlebodárcům, kteří stavějí na myšlence, že svět jejich čtenářů, posluchačů či diváků obývají blbci – nevědomé stádo lidských živočichů, v němž platí zákony primitivní pudovosti bažící odjakživa po krvi a semeni a jehož ovládání bezpečně funguje prostřednictvím davových sugescí. Bohužel stavějí na předpokladu velmi blízkém pravdě. Jenže zpětnovazebně fungující společenské vědomí tak nasává ikony vzorů, které se v nedaleké budoucnosti ve společnosti v plné nahotě projeví jako rozkladná obecná norma. To je nešťastná současnost, která vyrostla z nevědomé minulosti a svými výhonky vrůstá do budoucnosti.

Nechci být věrozvěstem katastrof, ale zákony světa jsou veskrze jednoduché. Dráhu tělesa lze dostatečně přesně vypočítat z parametrů, které můžeme právě teď změřit. Rodiče (až na malé výjimky) nevychovávají a nepěstují v dětech patřičnou míru emoční inteligence, nekultivují emoční aparát, jehož schopnost přijímat vzory funguje jen do předškolního věku. Školy (až na nepatrné výjimky) nemají na co navázat a samy neučí a neříkají lidským mláďatům nic o struktuře jejich vědomí, kde nedominuje jen racionální mysl, ale také cit a schopnost přímého vhledu prostřednictvím řízeného klidu mysli. A tak ze škol vycházejí „inteligentní“ idioti, kteří nemají nejmenší potuchy, kdo vlastně jsou, jaký je skutečný smysl jejich života a jak by měla vypadat jejich sounáležitost s okolním světem. Vzdělání a výchova se rozešly ve zlém a zanechávají za sebou podivnou karikaturu odborně vyškolených lidských zmetků s jediným cílem – hospodářské uplatnitelnosti na trhu práce.

Také společenský vývoj nevědomých lidských stád se dostal do slepé uličky. Nepochopení doktríny tzv. lidských práv, kde chybí jasná predikace lidských povinností a odpovědnosti, nahrává ortodoxnímu liberalismu, který pod zástěrkou tzv. demokracie a svobody ve své podstatě diskriminuje slušného jedince ve prospěch zločinců, deprivantů a pochroumaných lidských myslí všeho druhu. Cynický intelektualismus zavřel dveře procítěné vnímavosti. Dokonce ani v řadách ctihodných pánů vysokoškolských pedagogů, kteří uzurpováním kvant informací většinou jen usilují o tzv. vědecké posty či akademické tituly a z povrchních údajů o světě získávaných tzv. z druhé ruky si stavějí pomníky, není příliš tendencí prolomit bariéry hlubokého nevědomí k někdejším základům osvícenecké vědy. Vědy, která vznikala na spirituálních základech světa a jeho duchovní svébytnosti.

Sebevědomá západní civilizace vyznávající jediného boha – ZISK – vytvořila iluzorní představu, že náboženství zvané TRH přemůže na bázi multikulturní pseudosvobody ideologické propasti, které si lidská společenství přinesla z hluboké minulosti víry pěstované pro blaho svých vůdců-manipulátorů. Takový model se z vědomí davů nevytratil, jen přinesl blaho novým manipulátorům hlásajícím nové náboženství. Žije dál hlavně proto, že veskrze líný lidský jedinec rád odevzdává odpovědnost za svůj život do rukou jiných, kteří se stylizují do rolí povolaných. Politika, tvářící se pokrytecky jako univerzální recept na všechno, má za úkol obstarat navenek velkolepé divadlo a zabránit, aby se věci nazývaly pravými jmény. Ve hře nejsou jen závratné společenské posty, ale hlavně veliké ekonomické stimuly v zákulisí.

A je tu ještě jedna neblahá pozůstalost z animálního světa živočichů. Opičení, vznešeně řečené obdiv vzorům, které vytvářejí společenskou normu a módní závislosti. Bohaté menu předkládají dnes média v mnoha alternativách, ale s děsivými společnými jmenovateli: nenávistí, hrubostí, úchylností, agresivitou, neúctou a pádem do materiálního sebezahledění. Občas někde vzplane mihotavé světélko spásy, ale obvykle musí brzy v těžké a husté tmě zhasnout, aby se jeho nositel nestal terčem nenávisti, závisti a odplaty za to, že usiloval o prosvětlení jednostranné hlouposti, která je produktem nebezpečně sebevědomého lidského myšlení naprosto odtrženého od emočního a duchovního základu.

Lidstvo je těžce nemocné a neví o tom! Virus hlubokého nevědomí se šíří dál a osamělé hrstky zatím nenakažených či pozvolna procitajících jedinců, kteří ale neumějí celostně pojmenovat diagnózu, a tím nemohou nalézt ani spásný recept, volají o pomoc. Většina hledajících ve svém duálním vidění totiž jen utíká z nehostinného příkopu racionality do nového příkopu duchovnosti, aniž si uvědomuje, že pravda je v celostním vyjádření nedělitelnosti rozumu, citu a vhledu. Člověk bláhově střídá hédonismus s pánbíčkářstvím.

Svět se stal prostorem k epidemickému rozvíjení totální mystifikace, kde každý nalhává sám sobě a všichni lžou všem. Pravda je krutá: lidský jedinec nedělá dnes nic jiného, než dělal v hluboké prehistorii: bojuje nekompromisně o přežití a nese si na hřbetu kříž symbolizující povinnost učit se skutečnému lidství. V tak nelítostném existenčním boji a při tak zoufalé nevědomosti o tak jednoduchém, skutečném smyslu života musejí být vždy chvilkoví vítězové a totálně poražení. Nemuselo by to ale tak být. Stačilo by otevřít lidem až doposud uzamčené dveře na vědomou cestu k sebeuvědomění.

Lidský svět navzdory všem nálepkám vyspělosti myšlení, bohužel, ani o krůček nezmoudřel a není pražádný důvod myslet si, že dosavadní vývoj nesmyslně zaměřený pod zástěrkou blahobytu na tzv. ekonomický růst zbavil člověka nebezpečí ze sebe samého. Vychytralý lidoop obdařený vůlí rozumu potvrdil evoluční teorii a nejen že přežil, ale nebezpečně se množí, aby dál bezděčně bojoval o svá nová teritoria, kořistil a nenáviděl. A tak stačí opět kdykoli jen malá emoční rozbuška vtipně zavedená do kolektivního vědomí, aby se z „příslušníků mas“ staly takřka přes noc primitivní nelidské zrůdy schopné znovu rabovat, ničit, znásilňovat a zabíjet…

Co o tom ale napsat a komu?

Zaslal: František Spurný

www.spurnyfrantisek.cz

* * *

Příspěvek ze dne 6. 4. 2010

10 mýtů a bariér k prolomení, abychom se dostali do lepší budoucnosti

= namísto tradičního českého domácího či hospodského mudrování, jak je všechno špatně a že s tím vlastně nejde nic udělat

= pár podnětů pro pochopení souvislostí, ozdravění společnosti, v neposlední řadě pro postupnou likvidaci státního dluhu a nastartování prosperity

1. Musí mít Sněmovna 200 členů?

Jistěže ne, ČSFR politici rozdělili, ale 200 křesel Sněmovny lidu si zachovali. Proč nemá sněmovna 14 až 15 křesel, což je průměr přepočítaný např. z Dolní komory parlamentu USA (435 křesel na cca 305 mil. obyvatel)? Navrhuji prosadit razantní snížení počtu křesel, např. 3 z každého kraje + Praha, další 3 pro výjimečná poslání, tzn. celkem 45 křesel by mělo být dost. Nebylo by lepší ukázky politiků o skutečné solidaritě s národem, nemluvě o obrovských úsporách financí.

2. Pozice Senátu

Demokraticky chodíme volit poslance do Sněmovny, ale v podstatě jim moc nevěříme, a proto vytvoříme „pojistku“ v podobě Senátu, aby se daly případně zvrátit výsledky špatné práce Sněmovny. Tady je něco špatně. Ještě by se dalo pochopit, že se vytvoří jistá Rada z veřejně známých moudrých a charakterních lidí, ale nestalo se, Senát je stejně „partajní“ jako Sněmovna. Možná by bylo dobře se kolektivně domluvit a prosadit Senát nadstranický.

3. Hranice 5% pro vstup do Sněmovny

Jako nástroj pro ovlivňování případných voličů malých stran skvěle politiky vymyšleno; „odpovědný“ volič ve strachu o ztrátu hlasu pak často vybírá jednu ze dvou velkých stran – ani ne tak ze sympatií k jedné z nich, ale spíš jen proto, aby náhodou volby nevyhrála ta strana druhá. Naštěstí to letos po dlouhých letech vypadá, že má smysl volit z několika menších stran s lepší pověstí, než mají ty dvě velké.

4. Komunista – zločinec nebo kolega?

Asi se bude těžko hledat horší případ pokrytectví a schizofrenie politických elit než dvojí přístup ke KSČM (nástupnické organizaci KSČ), která se vysmála pokusům o zákonné zrušení jejich činnosti, a dokonce nedávno oživila svou mládežnickou odnož Mladí komunisté, kdy se od ní ostatní politici sice veřejně distancují, aby kdykoliv je potřeba, využívali rudých hlasů ve Sněmovně, umožnili těmto bývalým nepřátelům kapitálu směle podnikat a dokonce strpěli, aby nás několik z nich zastupovalo v různých orgánech EU.

Pro objektivnost je potřeba si ale přiznat, že historicky se to nejhorší komunistické zlo páchalo „jen“ několik desítek let, na rozdíl od stovek/možná tisíců let vraždění, ničení, kradení majetku apod. ve jménu Ježíše, Alláha a dalších náboženských postav.

Lékem a šancí pro nás i celé lidstvo je pochopit historické souvislosti pronikající až do současnosti a ovlivňující náš dnešní život, odpustit si všichni navzájem, udělat za minulostí tlustou čáru a místo dalšího ničení budovat nové hodnoty vč. těch lidských.

5. Ve státní kase nejsou peníze

To bude nejspíš pravda, ale ony by byly, kdyby se lépe hospodařilo, kdyby se nerozhazovalo, nenechalo se rodinné stříbro rozkrást anebo pod cenou skoupit chytřejšími zahraničními investory atd. Ale ta největší položka, která činí za roky existence ČR stovky miliard, se jmenuje výdaje vojenské a primárně vznikla opět v hlavách politiků, neboť jsou to právě politici, kdo se neumí, ale spíš nechce, domluvit na tom, že bude ve světě mír. Třeba proto, že politikové na obou stranách barikády slíbili před volbami svým voličům spoustu nových pracovních míst ve zbrojovkách či výrobnách léků a obvazů. Řešení je v co nejrychlejší výměně politiků na celém světě za osvícenější, moudřejší.

A jiná skupina politiků a zákonodárců zase umožnila odliv desítek, možná až stovek miliard, do daňových rájů, a protože se to týká nepochybně i mnoha politiků z celého světa, tak panuje velká mezinárodní neochota aspoň část těchto peněz poslat zpátky. Nepochybuji o tom, že kdyby se opravdu chtělo, tak i tyto peníze by se přikutálely zpátky do státních pokladen.

6. Ve zdravotnictví je málo peněz

I zde by se lepším hospodařením našlo podle jistého odborníka cca 20% prostředků, kterými se dosud nekontrolovaně plýtvá. Celý systém zdravotnictví a zdravotního pojištění nepracuje dobře, neboť je chorý.

Zajímavější je ale odvrácená tvář našeho zdravotnictví, která odkrývá pokrytectví a zrůdnost celého systému, který místo aby se snažil o zdraví naší populace, tak naopak toto zdraví ničí zcela bezuzdně svými chemickými léky, často s vedlejšími účinky, což se projevuje (a spousta lékařů si tohoto už je vědoma) tím, že současně s léčením jednoho orgánu v těle onemocní druhý; výsledkem je řetěz nemocí, závislost na čím dál silnějších lécích, celé hromady léků likvidující játra a další orgány v těle.

Hlubší podstatou je, že se nehledají pravé příčiny nemocí, které vznikají v mentální oblasti dávno předtím, než se objeví nemoci na fyzickém těle, není zájem se věnovat prevenci onemocnění, protože by to státem trpěné lékařsko-lékárnické lobby nepřinášelo patřičný finanční prospěch. Východiskem je reforma celého zdravotního systému, ale taková, která bude postavená na prevenci onemocnění a zajištění podmínek pro zdravý život. Naštěstí je už mnoho lékařů studujících léčebné metody staré Číny, fungující celé tisíce let v oblasti prevence onemocnění.

7. Růst HDP

Všichni se radují, když roste ekonomika, když roste tempo růstu hrubého domácího produktu. Víme ale, co to vlastně roste? K tomu, aby tento tzv. růst mohl nastat, musíme všichni více jíst, konzumovat za své i na půjčky, nakupovat i to, co nepotřebujeme, m.j. i co nejvíce léků si kupovat, abychom si pak kupovali druhotně potřebné léky viz. bod 6, ale také musíme vyrobit co nejvíce zbraní a s válkami souvisejících položek pro export, neboť zbraní je ve světě zřejmě stále málo. To totiž pohne s HDP nahoru, pak budou ekonomové, ale hlavně politici spokojení. I v tomto případě by pomohlo vyměnit zvrácené ekonomy a politiky za moudřejší a ne tak krátkozraké.

8. Pravice nebo levice?

Izolovaně jsou jedna i druhá špatným řešením. Jakýkoliv stát, chce-li zabezpečit zdravý život svých obyvatel na vysoké úrovni a s mnoha sociálními výhodami, si musí na tento luxus vydělat (pokud se zrovna nejedná o ropnou velmoc), a to pragmatickou politikou, pořádkem, dodržováním práva, také mnoha restrikcemi, podporou podnikatelské sféry, využitím intelektuálního potenciálu národa atd. Z toho vyplývá, že v takto fungující společnosti by měla být vládnoucí strana pravicová i levicová zároveň.

9. Demokracie v ČR

Tak mladá a už tak zkažená… Podstatná část znechucení národa současným stavem pochází nejspíš z toho, že se nepodařilo z dřívějších socialistických poměrů přejít rovnou do fungující demokracie. Není moc divu, demokracie je systém dost odlišný, vyžadující angažovanější a mnohem odpovědnější přístup každého jednotlivce, ale především všech politiků a médií ke společnému dílu. Myšlenka, že všechno zařídí volný trh, se ukázala jako zcela mylná. Současná podoba demokracie představuje naprostou brzdu v pohybu společnosti vpřed, v prosazení čehokoliv rozumného, namísto toho zaštiťuje neschopné nebo buranské politiky, napomáhá korupci a beztrestnosti vlivných a bohatých, popřává sluchu lidem, co nemají co říct. Chybí vyšší autorita, která by dokázala prosadit dobré věci a zabrzdila ty špatné a zbytečné.

Prolomení tohoto dnes již kvalitního opevnění politiků je možné, ale bude vyžadovat alespoň přechodné použití několika nedemokratických principů, jako jsou především přímé a povinné volby na všech úrovních řízení, razantní zajištění a vykonavatelnost práva při omezení nebo rovnou zrušení imunity, svěření vlády schopným a charakterním lidem bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Mimochodem, základem světového zázraku rozvoje Singapuru byla pevná ruka a omezení demokracie.

10. Povaha česká

Proti této bariéře je všechno předchozí pouhá hračka, protože udělat pár reforem, pozměnit ústavu, změnit stěžejní zákony, rozloučit se s neschopnými a nahradit je schopnými, ušetřit a vrátit pár set miliard do rozpočtu - se dá zvládnout cca za 1 volební období, ale napravit v povaze lidí to, co napáchaly předchozí stovky let a zejména posledních pár desítek let vývoje, je úkol na dlouhá léta. Ale pokusit bychom se o to mohli - začít napřed každý sám u sebe, pracovat na svých lidských kvalitách, moudrosti a zušlechťování charakteru, a tuto kvalitu pak šířit dál kolem sebe v rodině, při výchově dětí, v práci, ale především ve veřejném a politickém životě.

Zpracoval: Ing. Jiří Šmikmátor

* * *

Příspěvek ze dne 26. 02. 2010

Kudy a jak dál?

Máme řešení, ověřené praxí, které funguje.

Není to řešení úplně jednoduché, protože – jak říkají sportovci – předpokládá u člověka určité „morálně volní“ vlastnosti, ale ne zase tak složité, aby si je nemohl vyzkoušet každý obyčejný člověk.

Co je k komu potřeba?

Především chuť objevovat nové věci. (Nebo znovuobjevovat dávno zapomenuté věci) Najít odvahu vyzkoušet něco nového.

Co je naším cílem?

Naším cílem je nabídnout vám nový úhel pohledu či nadhledu na současné dění – na naší podstatu, na smysl existence, dát věci do souvislostí a přispět k pochopení současného stavu vývoje. Nabídnout něco co máme vyzkoušeno na sobě, že funguje.

Co není naším cílem.

Naším cílem není Vás přesvědčit, že toto je jediná správná cesta. Nabízíme pouze něco, co jsme vyzkoušeli a je na svobodném rozhodnutí každého jestli po této cestě půjde, nebo z ní využije jen to, co se mu bude líbit.

Co současný svět potřebuje?

Změnu přístupu lidí k sobě samým, k sobě navzájem, k planetě Zemi. Potřebuje nastolení rovnováhy na všech úrovních.

- na úrovni materiální a duchovní

- na úrovni ekonomické - rovnováha mezi příjmy a výdaji

- mezi výrobou a spotřebou

- na úrovni sociální

- atd.

Je potřeba začlenit člověka s jeho činnostmi do koloběhu přírody na principu bezodpadních technologií.

A modelem pro harmonické fungování společnosti může být zdravá, radostná lidská bytost.

A jak toho dosáhnout?

Nejde to žádným způsobem nařídit zvenčí, mocensky, donucováním, strachem, terorem, ekonomickou válkou či válkou skutečnou. To si již lidstvo ve své historii ověřilo.

Co kdybychom na to šli z druhé strany? Dobrovolnou přeměnou každého jednotlivce zevnitř?

Nastolí-li se rovnováha a porozumění v každém jedinci – v každé buňce těla – nebo aspoň v rozhodujícím nadkritickém množství, pak nastane rovnováha v rodině a pak teprve ve společnosti. Jsou-li zmatení jednotlivci, nejsou plně funkční ani rodiny a i společnost se pohybuje „od zdi ke zdi“.

Takže, nejprve musíme začít každý sám u sebe. Nečekat a vymlouvat se až začne soused, brácha, manželka. Nemohu změnit někoho druhého k obrazu svému, ale mohu změnit sám sebe! Svůj žebříček hodnot, své priority, svůj přístup k přírodě, ke spotřebě, k druhým, k sobě samému.

A teď jak to funguje.

Základní energií tvoření je přání. Než něco dokážeme vytvořit, musíme si to přát. A je-li to přání pozitivní, například změna našich špatných vlastností, nebo rozvoj těch dobrých, nebo pochopení univerzálně platných pravidel hry zvané život, pak na toto přání reaguje energie uložená v křížové kosti každého člověka. Je v klidovém stavu a přání ji aktivuje. Proč v klidovém stavu a jak se tam dostala, necháme na potom.

Nejprve se podíváme, jestli přístroj funguje. Chceme-li se dívat např. na TV, musíme mít přijímač, musíme jej zapojit do sítě a naladit jej na vysílané frekvence.

Když zjistíme, že to funguje a že se nám obrázky líbí, tak potom se někteří z nás začínají ptát, jak to funguje. Některým však stačí jen to, že se jim to líbí, že jim to přináší užitek a nepotřebují znát podrobnosti

Bylo zjištěno, že vnitřní energie nejlépe působí a pomáhá nám nastolit rovnováhu, když je člověk ve stavu meditace.

Tady si nejprve musíme vysvětlit co to je meditace, jak ji chápeme v tomto případě, protože slovo meditace se dnes skloňuje ve všech pádech a každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného.

Meditace je stav vědomí, stav bdělosti, ale bez myšlenek. Stav rovnováhy a harmonie přítomného okamžiku. Je to stav, kdy si uvědomujeme sami sebe, své okolí, ale nepřemítáme o tom – odpočíváme od myšlení.

V kterýkoli okamžik se rozhodneme, můžeme ze stavu meditace vystoupit. Je plně pod naší kontrolou.

Může následovat praktická ukázka, jak stav meditace nastolit. Doporučení pro každodenní život. Tato meditační technika je založena na kundaliní józe, využívá prvky sahadža jógy a je uzpůsobena pro evropské podmínky. Nazýváme ji Meditací pro každého nebo také praktická jóga.

Hlavním cílem této metody je vědomé využití evolučního děje postupné přeměny lidského vědomí na úroveň integrace a porozumění celku. To nastává díky nové dovednosti lidského vědomí uvědomit si zdroje své existence a díky harmonizujícímu procesu, který toto uvědomění doprovází.

Zaslal: Ing. Luděk Smolka

* * *

Příspěvek ze dne 26. 02. 2010

Od biologické evoluce k revolucionizaci lidských mozků

V roce 2009 si Anglie a učený svět připomněl dvousté výročí narození Darwina a syntetickou evoluční teorii o nejobecnějších zákonitostech vývojového zdokonalování živé přírody, jejíž součástí je i člověk a lidská společnost. Hlavní zájem o Darwinovo poznání evoluce byl nalezen u paleontologů, geologů, archeologů, biologů a přírodovědců vůbec. V tomto článku autor charakterizuje obsah své publikace Evoluční zdokonalování společnosti, věnované aplikaci Darwinovy evoluční teorie na kvantitativně-kvalitativní zdokonalování lidstva, zejména pak na podmínky fungování akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování společenství lidí v podmínkách fungování třídních společností. Autor byl v produktivním věku ekonomem, a proto se pokouší aplikovat teorii evoluce na ekonomicko-výrobní (kvantitativní) a mozkové poznávací (kvalitativní) zdokonalování lidstva, neboť má za to, že evoluční teorie nebyla v ekonomickém poznání a jeho využívání dosud využita.

Koncentrovaným efektem fungování biologické evoluce v oblasti zdokonalování člověka a společenství lidí patří lidským rukám a mozku. Lidské ruce a lidský mozek se vyvíjely milióny let. Prostřednictvím cca 19 hominidních větví se mozek svou velikostí a strukturou zdokonaloval, až se stal tím, jak ho známe. Tlakem podmínek zdokonalování člověka se mozky předchozích hominidů postupně zvětšovaly a strukturálně zdokonalovaly na cca 1350 cm3 u současných homo sapiens sapiens, zatímco mozek neandrtálců jakožto homo sapiens byl dokonce větší, cca 1500 cm3, ale neosvědčil se. Velkou úlohu v procesu jeho zdokonalování pravděpodobně hrála rostoucí rychlost propojování mezi mozkovými buňkami – neurony. Touto oblastí poznání se zabývá zejména evoluční biologie, jejíž hlavní výsledky poznání využívá autor v následující etapě.

Před cca 10 tisíci lety, v neolitu, docházelo k ústupu doby ledové a k nástupu současné doby meziledové. Člověk do této doby pouze přežíval přirozeným (konkurenčním) výběrem mezi živočišnými druhy sběrem přírodních plodů, později lovem zvěře a ryb a přizpůsobováním se přírodním a klimatickým podmínkám s cílem přežití a reprodukce.

Ve sledované době byla na Předním východě vynalezena zemědělská výroba, která umožňovala vyrábět přebytky, zásoby a rezervy. Před cca 5-4 tisíci lety před n.l. člověk začal rozvíjet řemeslnou výrobu a obchod, které se staly základem pro samovývojové fungování akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování a ve společenství lidí její jevové formy - přechodné soustavy třídních společností.

Třídní společnosti fungovaly jako komplex akceleračních podmínek kvantitativně-kvalitativního zdokonalování vládnoucí společnosti, které se do této funkce vybraly přirozeným samovýběrem. Od biologické evoluce převzala první třídní forma společenství lidí (otrokářská) pracovní schopnosti lidských rukou a základní vlastnosti a schopnosti lidského mozku. Samovývojové a samoregulační přírodně-historické procesy se staly současně samozdokonalovacími. Mezi rukama a lidským mozkem však docházelo ke vzájemné pozitivní interaktivní zpětné vazbě zdokonalování. Kvalitativní zdokonalování, které je schopno se zdokonalovat po nekonečné vzestupné spirále, bylo strategickým cílem akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování lidstva a fungování třídních společností. Podmínkou dosažení tohoto cíle však bylo zdokonalování kvantitativní, které, i když mělo omezené hranice svého zdokonalování, fungovalo dominantně po celou dobu existence třídních společností, neboť bylo podmínkou kvalitativního zdokonalování. (Aby se lidé mohli orientovat na dominantní využívání svých mozků, museli nejprve uspokojit potřeby svého žaludku.) Dominantně kvantitativně funguje poslední třídní společnost – kapitalismus – dosud.

Nepřímým tlakem akceleračních podmínek na rozvoj lidského poznávání se člověk postupně osvobozoval od své výhradní závislosti na přírodě a zemědělství a osvojoval si fungování přírodních a společenských zákonů, aby je uměl pochopit, vysvětlit a odpovědět si na otázku „proč“ a „jak“ příroda, pracovní nástroje a bojové prostředky pomáhají ve zpětné vazbě zvyšovat produktivní schopnost práce, aby mohl své poznání využívat ve prospěch dokonalejšího přežití, reprodukce a ve prospěch vlastního akceleračně-evolučního kvalitativního zdokonalování.

Za hlavní akcelerační podmínky a faktory fungování akcelerace evoluce kvantitativně-kvalitativního zdokonalování společnosti v podmínkách fungování třídních společností lze považovat:

- Dlouhotrvající příznivé přírodní a klimatické podmínky současné doby meziledové.

- Vynález zemědělské výroby v době neolitu (před cca 10 tisíci lety).

- Samoustavení vládnoucí společnosti přirozeným samovýběrem do funkce vládnoucí společnosti a kvantitativně-kvalitativnímu zdokonalování. Společnost se nemohla zdokonalovat současně celá, ale přirozeným samovýběrem, neboť výkonnost zemědělské výroby ještě neumožňovala, aby se i podřízená společnost osvobodila od kvantitativně-výrobního zdokonalování natolik, aby bylo možné, byť i zčásti, se věnovat systematickému poznávání přírody a jejích zákonů fungování s cílem jejich využití účinnosti lidské práce.

Podřízená fyzicky pracující společnost nemusela být k podřízenému fungování vládnoucí společnosti vybírána přírodně-společenským samovýběrem, neboť postrádala smysl pro samovýběr. Kromě toho bylo třeba, aby podřízená část společnosti tvořila většinu. Nadále přežívala podle dominantního fungování biologické evoluce individuálním přirozeným výběrem. Vzhledem k tomu že byla podmínkou fungování vládnoucí společnosti, zdokonalovala se nepřímo a se zpožděním i tato společnost.

- Založení soukromého vlastnictví podmínek přežití, zejména pak půdy, aby efekty fyzické a duševní práce podřízené společnosti mohly být privatizačně využívány ve prospěch kvantitativně-kvalitativního zdokonalování vládnoucí společnosti.

- Fungování akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování formou fungování třídních společností, které se rozvíjely na základě tlaku samovývojových, samoregulačních a samozdokonalovacích procesů akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování na rozvoj ekonomicko-výrobních, vojensko-mocenských a tržních podmínek k vytváření produktů a podmínek především ve prospěch kvantitativního zabezpečení a kvalitativního fungování vládnoucí společnosti.

- Fungování vládnoucí společnosti (jakožto soukromo-vlastnické společnosti podmínek přežití) formou konkurence mezi výrobci a mezi státy povýšením konkurence na války s cílem vítězství a jeho využití. Konkurence mezi výrobci a vedení válek byly hlavními formami vytváření tlaku na dosažení vyšší účinnosti pracovních a bojových prostředků na základě kvalitativního zdokonalování vládnoucí společnosti v obou oblastech jejího fungování jakožto hlavních podmínkách jednak svého, jednak přežití podřízené společnosti.

- Osvobození vládnoucí společnosti od fyzické práce, aby se mohla zcela věnovat vládnoucí, řídící, koordinační, vojevůdcovské, duševní, lékařské a podobné činnosti.

- Osvobození fyzicky pracující společnosti od možného soukromého vlastnictví podmínek přežití (kapitálu), aby ve výrobním procesu mohla fungovat jednak ve funkci fyzické pracovní síly (variabilního kapitálu) s cílem vítězství v konkurenčním boji mezi výrobci, jednak ve funkci bojové síly (kanónenfutru) cílem vítězství ve válkách vládnoucích společností mezi státy.

- Založení podmínek fungování parazitně-hostitelského vztahu mezi vládnoucí a podřízenou společností jako podmínky fungování a zdokonalování vládnoucí společnosti.

- Rozvoj vynálezectví (osvobozením od fyzické práce), zejména pak v etapě průmyslové (technické) a vědecko-technické revoluce v oblasti výroby výrobních a pracovních, avšak i bojových prostředků a munice s cílem zvýšení účinnosti konkurenční schopnosti podřízené společnosti ve funkci pracovní a bojové síly ve válkách mezi státy.

- Využívání parazitní metody vztahu k řízení a ovládání podřízené společnosti formou „na úkor“ a „bez ohledu na“ negativní účinky fungování vládnoucí společnosti na fyzicky pracující a vojensky fungující část společnosti, čímž se negativní účinky fungování vládnoucí společnosti formou konkurence a válek historicky přenášely na podřízenou společnost, nepřímo pak i na přírodu a její životní prostředí zejména od zahájení kapitalistické industrializace ve II. polovině 18. století.

- Naplnění a splnění podmínek dosažení strategického cíle akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování a přechodné soustavy třídních společností kvalitativním překonáním fungování akcelerace evoluce převládajícího kvantitativního zdokonalování a fungování třídních společností dominantním fungováním vědecko-kvalifikační revoluce a jí odpovídajícím fungováním vysoce kvalifikované společnosti.

- Překonání základního protikladného rozporu ve fungování třídních společností mezi dominantním fungováním podmínek a faktorů kvantitativního zdokonalování na základě dominantního využívání fyzické práce rukou na straně jedné a podmaněným fungováním faktorů a podmínek kvalitativního zdokonalování na základě využívání pozitivních vlastností a nekonečných schopností lidských mozků s cílem kvalitativního na straně druhé, které budou tvořit organickou jednotu tvůrčích vlastností a schopností fyzické a duševní činnosti společnosti. Bude to přechod od překonaného fungování akcelerace evoluce a třídních společností k dominantnímu fungování akcelerace akcelerace lidských mozků a jí odpovídající vysoce kvalifikované sjednocené společnosti. Rovněž tak budou překonány deformace, devastace a disproporce ve fungování třídních společností, zejména pak historického přesluhování poslední třídní společnosti – kapitalismu.

- Rozvojem a využíváním konkrétní pracovní činnosti lidských rukou a abstraktních duševních vlastností a schopností svých mozků bude člověk schopen naplnit a splnit superstrategický cíl vysoce kvalifikované společnosti - dlouhodobě přežívat a reprodukovat se v kosmickém prostoru a stát se součástí kosmické civilizace.

Trvalý předstih kvalitativního zdokonalování před kvantitativním, jakožto projev dominantního fungování celé vědecko-kvalifikační revoluce v celé lidské společnosti, se stane prvotní a základní podmínkou přežití a reprodukce. Zatímco kvantitativní zdokonalování má své omezené podmínky rozvoje, kvalitativní zdokonalování disponuje schopnostmi nekonečného zdokonalování a dlouhodobého přežití.

Akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování v podmínkách fungování třídních společností jinak neumí zdokonalovat lidskou společnost než nepřímo, prostřednictvím faktorů a podmínek, vytvářejících prostřednictví přímých a nepřímých nástrojů, metod řízení a fungování tlakem samovývojových a samoregulallčních podmínek na kvantitativně-kvalitativní zdokonalování společnosti.

Vykořisťování podřízené společnosti, jako důležitá podmínka akceleračně-evolučního a kvantitativně-kvalitativního zdokonalování vládnoucí společnosti, nebylo cílem akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování, ale především podmínkou akcelerace společenského poznávání. Fungování akcelerace evoluce bylo však nejen využíváno, ale i zneužíváno subjektivními zájmy a cíli vládnoucích společností ke kvantitativnímu obohacování. Společnost fungovala především podle vzájemně podmíněných funkčních přírodně-historických vztahů, nikoli podle morálních lidských vztahů vzájemné spolupráce a rovnoprávného soužití.

Na základě globalizačního fungování kapitálu byly v posledních necelých cca 100 letech zažehnuty dvě horké a jedna studená světová válka a dvě světové hospodářské krize. Objektivně připravují výrobní a vojenské supervelmoci poslední - mezihvězdnou světovou válku se subjektivním cílem vlastního dlouhodobého přežití a objektivně možným nepřežitím celého lidstva a živé přírody vůbec. Jestliže cílem akcelerace evoluce je přežití, reprodukce a kvalitativní zdokonalování, potom možné nepřežití může být pouze efektem deformovaného fungování současného historicky přesluhujícího kapitalismu od I. (vítězstvím VŘSR a založením SSSR jakožto pokusem o založení sociálně spravedlivější socialistické společnosti) a zejména od II. světové války (použitím zbraní plošného ničení vytvořených hodnot, hromadného zabíjení lidí a několikanásobného zničení planety Země).

Vynálezem a použitím atomových zbraní (6. srpna 1945) nad japonskou Hirošimou a Nagasakem již po skončení II. světové války v Evropě s cílem porážky nepřítele a vytvoření nového a přerozdělení již rozděleného trhu, kapitalismus nejen vynalezl způsob, aby se omezený trh planety země rozvíjel donekonečna a na tomto pilíři s několika dalšími historicky přežíval. Konkurence v oblasti výroby a fungování válkami již přestaly být podle akcelerace evoluce podmínkou kvalitativního zdokonalování lidstva a staly se faktorem jeho možného nepřežití, což je v příkrém rozporu s fungováním akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování a akcelerace akcelerace vlastního společenského zdokonalování, avšak v souladu s dominantním fungováním kapitál-ziskového organismu jakožto superfaktoru kvantitativního rozvoje kapitalistické ekonomiky, fungováním ekonomických krizí a válek.

Naplněním dominantního fungování vědecko-kvalifikační revoluce a jí odpovídající vysoce kvalifikované společnosti, tj. revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti bude dosaženo historicky a obsahově nejvyšší úrovně svobody a demokracie, kdy celá kvalifikovaná společnost bude vládnout sobě bez nutnosti fungování politických stran, které obhajují své subjektivní zájmy a cíle částí společnosti. Dominantní fungování vědy a kvalifikace bude vybaveno mechanismem vlastního sebezdokonalování a odpovědnosti kvalifikovaný jednotlivců a celé společnosti, který bude rozvíjen a využíván pozitivními vlastnostmi kvalifikovaných mozků.

Podle vědecko-kvalifikační revoluce bude dále nutná nikoli maximalizace, ale optimalizace temp, veličiny úrovně a struktury výroby, nikoli války, ale spolupráce mezi výrobci, využití maximální kvalifikace, mezinárodní koordinace ve výrobě, výzkumu a vývoji s cílem kvalitativního zdokonalování nejenom výroby, ale i řízení a správy společnosti a státu, integrace a globalizace vědy a kvalifikace. Zdokonalování společnosti na základě dominantního fungování vysoce kvalifikované společnosti bude relativně nekonečné. Jestliže dříve šlo o zdokonalování lidských rukou jako podmínky kvantitativního zdokonalování, dnes jde o kvalitativně-kvantitativní zdokonalování na základě rozvoje a předstihu využívání lidského mozku, jakožto velínu umění a šikovnosti lidských rukou a pozitivního myšlení lidských mozků.

Společnost bude muset naplnit a splnit ještě superstrategický cíl – opustit planetu Zemi nejpřipravenějšími zástupci společnosti, aby společnost mohla přežívat a zdokonalovat se jako součást kosmické civilizace. Nacházíme se na konci doby meziledové a překvapivě rychlý možný příchod příští, mimořádné dlouhé doby ledové, by tento úkol (v podmínkách historického přesluhování kapitalismu) nemohl být naplněn a splněn. Oteplování planety odsunuje poslední dobu ledovou o několik set let. Člověk a lidstvo si nemůže dovolit v kvalitativním zdokonalování stagnovat. Vedlo by to k jeho nepřežití.

Podmínky pro osvobození podmaněné vědy a kvalifikace a podřízené společnosti z dominantního fungování kapitál-ziskového organismu musí překonat celá, zejména pak podřízená společnost, neboť celá společnost je nemocná cizopasným virem penězo- a kapitálománie a větší či menší mírou otrokářství či ovládání. Bude mít proto zájem o osvobození nejen svých rukou, ale i svých mozků, přežití a trvalý předstih kvalitativního zdokonalování před zdokonalováním kvantitativním. Tím se po mnoha tisíci generacích vrátí celému lidstvu pozitivní efekt zpětné vazby fungování třídních společností formou akcelerace akcelerace kvalitativního zdokonalování, tj. vědecko-kvalifikační revoluce ve „všech“ mozcích a oblastech společenské činnosti v rámci dominantního fungování vysoce kvalifikované společnosti.

Život je nejdokonalejší forma pohybu. Usilujme proto o dominantní fungování vědecko-kvalifikační revoluce zejména v oblasti společensko-politického systému a fungování společensko-politických stran v tomto systému, o překonání akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování a třídních společností, o maximální rozvoj kvalifikace ve „všech“ mozcích a oblastech společnosti, o kvalifikované řešení mezinárodních sporů, o substituci konkurence výrobců a vedení válek mezi státy spoluprací mezi výrobci a státy.

Zaslal: Zdeněk Souček

(Výše naznačené myšlenky a souvislosti jsou předmětem publikace autora tohoto článku s názvem Evoluční zdokonalování společnosti, vydané nakladatelstvím Tribun EU, a.s. Brno, knihovnicka(et)tribun.cz, má 193 stran a v e-shopu knihovničky stojí 123 Kč.)

* * *

Příspěvek ze dne 17. 01. 2010

Vážení pořadatelé
„České konference“.

S velkou radostí jsem shlédla video z prvního ročníku Vašeho krásného počinu. Osobně mě velmi oslovuje zaměření Konference mimo jiné do stěžejních oborů lidské činnosti, jako je -

Příroda („ekologie“) + Vzdělávání + Duchovní osvěta + Postavení „obcí“

Zejména problematika jejich vzájemného propojení s vazbou na současný, ne příliš dobrý stav českého zemědělství je to, co sahá až k základům dnešního celospolečenského bytí.

Za snahou kolektivizovat obdělávání země po roce 1948 nebylo jen „hospodářské povýšení“ způsobu zabezpečování výživy národa, ale cílené vygumování historické paměti ve spojení půdy se srdcem každého samostatného zemědělce. Sama doba násilného vytrhávání hluboko zapuštěných sedláckých kořenů z jejich půdy, byla ničivým zemětřesením lidských osudů, lámáním srdcí, citů i mysli. To vše je obecně známé.

Otázkou zůstává, proč to bylo pro lidi tak kruté, když za tím vším mohli mít představu zbavení se celoživotní dřiny ?

Na to může věrohodně odpovědět jen hospodář na vlastní půdě:

• Ten, který sám každoročně seje a sklízí.
• Ten, jehož ranní pohled se třistapětašedesátkrát v roce upírá k obloze s otázkou „jaký to přichází den?“ …
• Ten, pro něhož je venkovský dvůr na celý život místem svrchovaných pocitů svobody, zdroj energie i rozvoje.
• Historicky se tak bez nutnosti „přihlášek a konkurzů“ vždy stává osobním žákem Školy přírody, která ho sama důsledně učí moudrosti svých zákonů, předvídavosti, pokoře a lásce, jakož i schopnosti předávat to všechno dalším generacím a svému okolí.

Vědomá i nevědomá paměť jednotlivce je součástí paměti celého národa a celé planety.

Je nejvyšší čas tuto pravdu povýšit do řady všech ušlechtilých vlastností a cílů, které mají „opravdoví občané“ a „ opravdoví rytíři naděje“ jejichž šik se už konečně v Čechách formuje. Možná, že se najde někde v prachu zahozený prapor který ukáže nový směr i venkovu.

Jako obyčejný celoživotní (a za posledních 20 let opět soukromý) zemědělec s odborné vzdělání jsem získaným již před 40 lety mohu k tomuto ekologickému tématu „Postavení obcí ve společnosti“ přispět pojednáním i fotodokumentací bioenergetického projektu Energeticky soběstačné obce Kněžice ( u projektu jsem byla od samého zrození a pracuji nyní na jeho prezentacích pro školy ). Toto dnes již hodně mediálně zveřejněné dílo mohu tak zhodnotit v jeho dalších celospolečenských souvislostech, zejména pokud se týká zemědělství, ekologie, vzdělávání, výzkumu, duchovní oblasti i z hlediska významu pro budoucnocnost …

Zaslala: Blanka Jágrová

* * *

Další příspěvky do Všeobeckého Fóra Č.K. naleznete zde .